
Ale k věci... Jistě jsme všichni četli mnohé knihy o odstřelovačích a mne nepřestává udivovat schopnost z dnešního pohledu historických "ostrostřelců", jak se jim tehdy říkalo. Píše se, že už kolem roku 1800 se děly neuvěřitelné věci, jako opakované zásahy nic netušících vojáků do hlavy s otevřenými mířidly na několik stovek metrů. Zdráhám se tomu uvěřit. Četl jsem o zásahu na 750 metrů!!!! Někdy roku 1809. To je naprostý nesmysl, nicméně budiž - náhoda. Ale třeba zdokumentované úspěchy na 250 - 350 metrů, to už je síla. Navíc je třeba si uvědomit, z čeho a čím se střílelo. Je to vůbec možné, či jde jen o střeleckou latinu?
Můj otec tedy tvrdí, že na vojně střílel z nějakého Dragunova s otevřenými mířidly na helmu ze 300 metrů se 100% úspěšností. No tak za prvé je otázkou, jak přesně to změřili, za druhé je to trošku modernější puška i střelivo a za třetí otec střílí (spíš střílel, už to není ono) opravdu hodně dobře. Toho jsem byl mockrát svědkem, například když kamošům nastřeloval kulovnice, malorážky a vůbec - když střílel z kdečeho.
Ale s předovkou, střelou náhodného tvaru a tatáž vzdálenost??? To přece nejde. Máte na to někdo nějaký názor?