OBRANA PROTI PS?M + pr?vn? ot?zka?
Moderátoři:Moderátoři, GunShop.cz
-
Bobby_s_Lugerem
- Příspěvky:104
- Registrován:20 lis 2006 09:27
- Bydliště:Plzeň
Tak ode dneška (3.4.2008) máme zjudikováno, že fotografie JE osobní údaj. Děkuji touto cestou Nejvyššímu správnímu soudu.
Toto bych viděl, jako jedno z nejprozíravějších rozhodnutí Soudu. Já nic nepáchám, nikoho nenapadám, ale rád bych zůstal v soukromí. Ne, že budou pátrat někde v samošce, kdo jsem a co jsem, když jsem strčil do kapsy dva kusy rozbočovačů, abych je netahal v ruce, protože musím ještě koupit chleba a vozík si brát nechci (v Globusu košíky nemají). K těm dvěma kusům jsem se u pokladny řádně přihlásil a zaplatil je. Pak mě šacovala ochranka. Zajímavé bylo, že když zjistili, že s sebou mám železo, byli hned pryč (to se mi stalo). Hlavně, že na os. prohlídku nemají holomci právo.
Fyzikální zákony jsou právě ty jediné, které platí pro všechny. Dokonce i pro politiky a boháče. - Neznámý Génius
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
Ono to je nejen o tom, na co mají právo, co jim umožňuje zákon, ale hlavně na tom, co já potřebuju. Já potřeboval z obchodu rychle vypadnout, protože na mě venku čekala dodávka plná lidí.
Takže jsem jim vyroloval kapsy. Nicméně jsem poté napsal ostrou stížnost.
Ares: Myslím, že podobně manipulativní poznámky byste si mohli nechat od cesty.
Takže jsem jim vyroloval kapsy. Nicméně jsem poté napsal ostrou stížnost.
Ares: Myslím, že podobně manipulativní poznámky byste si mohli nechat od cesty.
Fyzikální zákony jsou právě ty jediné, které platí pro všechny. Dokonce i pro politiky a boháče. - Neznámý Génius
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
Takže nám zbývá,chceme-li ukázat na nepravost, Televize Nova,Blesk,Aha a jiný bulvár oni to natočí,nafotí a zveřejní a protože každý má máslo na hlavě,tak si netroufne proti nim nic říci,aby se neocitl v příštím čísle na titulní straně v láskyplném objetí se sousedovic kozou.
Teda velebnosti...du blejt...
Teda velebnosti...du blejt...
Aquila non captat muscas
Mně vehementně v Lídlu prohledávali tchýni,byla tam s děckama a nezmohla se na odpor.Byla vyplašená,lidi se na ni dívaly (i známí) netušila o co jde.Pak se doma třepala a nechtěla jít ani ven.Druhý den sem tam vlítl,je fakt že sem tam toho aktivního hňupa nechytl,za něho to nafasoval druhej trotl.Solidně sem se na něho vyzvracel a uzavřel to dost nevybíravě,ještě jednou a soudruh teleskop do hlavy.Zjevně byl v defenzívě a nevěděl kam se schovat.Úspěch je že toho nechali a už sem neslyšel že by si to k někomu dovolily znovu.Ať si klidně chytají hnědočechy,ovšem k ostatním aspoň minimum taktu a v souladu s platnými zákony. 
Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.
Já měl s prohledáváním zkušenosti dvě. Tu druhou (nedávnou) jsem popisoval.
První byla ještě v době, kdy byl v Olomouci Carrefour. Vycházím takhle od kasy a proti mě stojí tři panáčkové. Že prý mám jít s nimi, že si mne chtějí prohlédnout. Já jim říkám, že nekradu, oni na mne, že si myslí něco jiného. Já (měl jsem čas) jim říkám, že s klidem počkám na příjezd Policie, ale v civilizovaném prostředí, klidně si mohou vedle mne posadit člověka ať dozírá, že nikomu nic nedávám a pod.
Oni, že ne, že to je proti jejich předpisům, že mají celu, kde mám počkat. Já na to, že to zásadně odmítám. To už byla situace poněkud hlučná a také ochránkářů bylo povícero.
V tu chvíli ale jeden z ochranky dostal bezva nápad, že mě odtlačí někam stranou abych nebudil nežádoucí pozornost. Jelikož jsem ale poněkud větší postavy, nešlo mu to a tak se se mnou začali pošťuchovat dva. Jeden mě chtěl zatáhnout za vestu a pod ní uviděl pouzdro se zbraní.
Měli jste vidět, jak se mě okamžitě ptal, jestli mám zbraň. Já na to odpověděl, že možná. Po této odpovědi prohlásili, že to asi nebude tak vážné a do minuty jsem tam stál sám. Což byla fakt bezva situace. Tak jsem šel k informacím pro zákazníky a nechal jsem si zavolat ředitele. Nejdřív nechtěl ani přijít, nicméně potom jsem ho přesvědčil právě výhrůžkou, že napíšu do televize. Když přišel pěkně a slušně jsem mu popsal situaci a odešel středem s tím, že nechám věc protentokrát bez odpovědi.
Satisfakcí mi byly záběry z jiných Carrefourů v té době, kde se děly podobné případy. Lidi jsou mnohdy velmi nezkušení. A tak se nechají manipulovat. Bohžel Vám mnohdy nezbývá nic jiného.
Ochranka v Lidlu - to je taky výkvět inteligence. Jeden člověk, kterého znám velmi dobře, protože se mnou chodil do školy (inteligence nevalné a ducha mdlého), teď slouží v Lidlu a dělá tam ochranku. Svou blbost si potom různě kompenzuje na lidech. To je fakt bezva.
První byla ještě v době, kdy byl v Olomouci Carrefour. Vycházím takhle od kasy a proti mě stojí tři panáčkové. Že prý mám jít s nimi, že si mne chtějí prohlédnout. Já jim říkám, že nekradu, oni na mne, že si myslí něco jiného. Já (měl jsem čas) jim říkám, že s klidem počkám na příjezd Policie, ale v civilizovaném prostředí, klidně si mohou vedle mne posadit člověka ať dozírá, že nikomu nic nedávám a pod.
Oni, že ne, že to je proti jejich předpisům, že mají celu, kde mám počkat. Já na to, že to zásadně odmítám. To už byla situace poněkud hlučná a také ochránkářů bylo povícero.
V tu chvíli ale jeden z ochranky dostal bezva nápad, že mě odtlačí někam stranou abych nebudil nežádoucí pozornost. Jelikož jsem ale poněkud větší postavy, nešlo mu to a tak se se mnou začali pošťuchovat dva. Jeden mě chtěl zatáhnout za vestu a pod ní uviděl pouzdro se zbraní.
Měli jste vidět, jak se mě okamžitě ptal, jestli mám zbraň. Já na to odpověděl, že možná. Po této odpovědi prohlásili, že to asi nebude tak vážné a do minuty jsem tam stál sám. Což byla fakt bezva situace. Tak jsem šel k informacím pro zákazníky a nechal jsem si zavolat ředitele. Nejdřív nechtěl ani přijít, nicméně potom jsem ho přesvědčil právě výhrůžkou, že napíšu do televize. Když přišel pěkně a slušně jsem mu popsal situaci a odešel středem s tím, že nechám věc protentokrát bez odpovědi.
Satisfakcí mi byly záběry z jiných Carrefourů v té době, kde se děly podobné případy. Lidi jsou mnohdy velmi nezkušení. A tak se nechají manipulovat. Bohžel Vám mnohdy nezbývá nic jiného.
Ochranka v Lidlu - to je taky výkvět inteligence. Jeden člověk, kterého znám velmi dobře, protože se mnou chodil do školy (inteligence nevalné a ducha mdlého), teď slouží v Lidlu a dělá tam ochranku. Svou blbost si potom různě kompenzuje na lidech. To je fakt bezva.
Fyzikální zákony jsou právě ty jediné, které platí pro všechny. Dokonce i pro politiky a boháče. - Neznámý Génius
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama - Edmund Burke
abychom se dostali zpět na téma tohoto vlákna. 
Potvrzuju, taky se mi to párkrát stalo. Jednou na mne vyběhl vlčák dírou v hnilém plotě a hnal se za mnou tak 200 metrů po veřejné polňačce. Asi nechtěl boj, jen mne vytěsňoval se svého širšího teritoria. Ale sahejte po pistoli, když bych tím pustil plyn - a tedy zpomalil. Asi si budu muset udělat střeleckou motorku (jako Harleye motospojek z WWII. - s volnou střeleckou rukoumyzrael píše:Párkrát se mi stalo, že po mě vystartoval pes, když jsem jel na motorce . . .
) Psomilové mi pak vysvětlovali, že pes zle snáší pohled na cokoliv otáčejícího se (kola žebřiňáku, válející se sudy) - že mu to "trhá oči", že u toho i kňučí bolestí a pod. Takže zdroj své bolesti napadne. Dokonale přesně tohle se stávalo stalo před hospodou "Na staré poště" v Dejvicích. Profláklý poťouchlý stařeček tam takhle zaháněl nudu - vysílal ratlíka a z povzdálí se pásl na vybuzených emocích. Jenže já byl tenkrát nějak nasranej na celej svět a než po mně stihl chňapnout, podařilo se mi ho (z otočky) nakopnout. Bylo to jako v kresleném filmu: přelétl chodník, přistál na zdi domu cca. ve 2-metrové výši, chvíli se tam držel ve spáře a pak pozvolna po zdi sjel na chodník. Na zemi se bolestivě rozkňučel a odplazil se za roh. Komické? Nikoliv. Jelikož jsme tam s bandou chodívali zachlastat častěji, dověděl jsem se časem, že čoklík pár dní žil s ochrnutýma zadníma nohama a pak dědkovi zhebnul. Nikoho víc neměl, nesl to zle. Necítím za to lítost - nejsem povinen nechat se podrápat zubisky pochybné hygieny (i kdyby byl pes dražší nežli ponožky, které potrhá), ale reagoval jsem chybně: právě na takováhle nedorozumnění se psy je tu slzák. Asi bych ani nemusel trefit slzákem toho podvraťáka, stačilo by pro začátek chodník před ním - jako předběžnou výstražnou informaci že dotírání není vítáno a že bude mít pro něho následky. Dnes už se snažím násilí dávkovat po kapičkách - i vůči lidem, kteří tyhle ohledy nemají.Kubajzz píše: . . . . no a rovnou mě rafl zezadu po nohavici. Tak se k němu otočím a on uskočil, tak jdu dál a zas raf mě. . . . . . když vám na nohavici visí malý paskřivec, cení zuby a z huby mu od vzteku tečou sliny
Jinak pro přítomné právníky mám otázku - co pokud takový podřadný bezcenný vořech někoho pokouše? U lišky s podezřením na vzteklinu může sérii bolestivých injekcí proti vzteklině do břicha pokousaného odvrátit leda negativní veterinární analýza - netřeba celé zvíře, stačí mozek (hlava). Pokud pes mizí - a majitel nespolupracuje: mám právo vořecha odstřelit + na místě si velkým nožem uříznout jeho hlavu, zbytek majiteli čestně vrátit? Jen cena injekcí (natož cena času + bolesti pokousaného) je vyšší nežli cena čokla.
Jo: divočejšími lokacemi batoh (cordura s duralovými výztuhami) putuje ze zad do pohotovostní polohy - držení přes pravou ruku jako štít za popruhy držený, vysunovací nůž typu "1-ruční oštěp" skrytý za batohem, držený volnou rukou. Kolemjdoucí to neděsí ani neprovokuje - nezainteresovaní ani nic nepostřehnou.Lettow-Vorbeck píše: ... o útočném noži v pravé ruce a levé omotané bundou?
-> HanuIv, edelweiss: ad prohledávání:
J.Laser má pravdu, vazalské psí jednání - prožívané + řešitelné téměř stejně
Taky jsem zažil na sobě 2 pokusy: jednou Penny (nově nastoupivší dvojice adolescentních hlídacích kulturistů), jednou v Lidl (šmudla-primitivka v uniformě se sápala do mého batohu, že mají své předpisy a uvnitř provozovny že má právo prohledat komukoliv cokoliv). Tihle se vždy vrhají na děti, důchodce, kravaťáky + slušné lidi - kde nepředpokládají odpor; skupinku cigánů či homelessů nechají proběhnout, bojí se reakce. Jelikož pár lidí z okolí už "dostali" (a ti pro to veřejné ponížení byli rozklepaní týdny: koktali, báli se vyjít mezi lidi a pod.), čekal jsem to, okamžitě přepnul do bojovna a seřval je tam až drnčely okna. Trval jsem na přivování hlídky PČR, která pokud prohlídku provede + sepíše o tom protokol, jehož kopii bych pak poslal ČOI aby jejich firmě mohla napálit tradiční několika_set_tísícovou pokutu + s právníkem sepsanou žalobou na konkrétní neznámou pistolnici pak řešit soudně. Chtěli šikanovat beze svědků, PČR nechtěli a vycouvali, takže jsem jen téhož dne poslal mailem písemnou stížnost na vedení firmy - s prostým vylíčením události + žádostí o reakci, jinak událost nabídnu médiím. Reakce trvala jednou pár dní, podruhé pár týdnů; poprvé okamžitě vyhodili jen ty kluky + omluvili se, podruhé rozvázali smlouvu s pistolnickou agenturou co jim tam tu hlídačku poslala + vedoucí provozovny šla na přeškolení + omluvili se. Maily mám ještě schovaný - to pro možnost recidívy. Takže reakce vůdců firmy pokaždé velmi zdravá, jejich úlisní poddaní ale tradičně projevili svou podřadnost činy jakmile k tomu dostali šanci.
I když je to banalita, je takový sociální útok natolik neběžný, že mne osobně dozhodil na dlouhé desítky dní. Jste-li zvyklý na respekt a pak vás obstoupí hejno útočných primitivů a jeden přes druhého vřeští: "už zase další zloděj, tak ukažte, co jste ukrad' " nebo "Nenecháte se námi v důstojném ústraní prohledat? To si teď mohu rozhodně myslet, že jste nám něco ukradl. Všichni si to mohou myslet. Tak co jste nám ukradl? Máte štěstí, že tu nemáme kamery." Je to sociální nátlak, na vzdorování kterému nejsme otužilí: jsme-li mu vystaveni, citová složka mysli ho snadno zamění za pocit hrozby-útoku na základní stabilitu svého světa - a pokud ho nečeká, většinou se zlomí a útoku se podvolí (což způsobí ponížení, ze kterého se bude léčit měsíce), nebo naopak v pocitu hrůzy o život začne bojovat o život - tedy vřeštění smečky hajzlů zažene tím, že některého z nich zbytečně střelí, třeba. Vůbec bych se nedivil - a soudy by za násilnost vykonanou v takovém navozeném stavu ohrožení÷hrůzy ze šikany měly trestat jen minimálně.
Vlastně se nestalo žádné opravdu velké drama.
Pokud z toho má být nějaké poučení, pak leda:
1. Není výhodné být považován za vlídného-slušného člověka, část lidí si pak začne myslet že za útok na vás nezaplatí velkou cenu - a zkusí to. Lepší je vypadat jako nebezpečný zlý mstivý hajzl a slušně/vlídně jenom jednat.
2. Prostí polokvalifikovaní poddaní nekvalitní lidé jsou téměř vždy choroboplodný póvl, který jedná co nejzrůdněji si může beztrestně dovolit. Je nutné to očekávat + být připraven jim v tom zabránit byť za cenu jakýchkoliv jejich ztrát. Nepatří mezi lidi, jsou to bezcenní psi.
J.Laser má pravdu, vazalské psí jednání - prožívané + řešitelné téměř stejně
Taky jsem zažil na sobě 2 pokusy: jednou Penny (nově nastoupivší dvojice adolescentních hlídacích kulturistů), jednou v Lidl (šmudla-primitivka v uniformě se sápala do mého batohu, že mají své předpisy a uvnitř provozovny že má právo prohledat komukoliv cokoliv). Tihle se vždy vrhají na děti, důchodce, kravaťáky + slušné lidi - kde nepředpokládají odpor; skupinku cigánů či homelessů nechají proběhnout, bojí se reakce. Jelikož pár lidí z okolí už "dostali" (a ti pro to veřejné ponížení byli rozklepaní týdny: koktali, báli se vyjít mezi lidi a pod.), čekal jsem to, okamžitě přepnul do bojovna a seřval je tam až drnčely okna. Trval jsem na přivování hlídky PČR, která pokud prohlídku provede + sepíše o tom protokol, jehož kopii bych pak poslal ČOI aby jejich firmě mohla napálit tradiční několika_set_tísícovou pokutu + s právníkem sepsanou žalobou na konkrétní neznámou pistolnici pak řešit soudně. Chtěli šikanovat beze svědků, PČR nechtěli a vycouvali, takže jsem jen téhož dne poslal mailem písemnou stížnost na vedení firmy - s prostým vylíčením události + žádostí o reakci, jinak událost nabídnu médiím. Reakce trvala jednou pár dní, podruhé pár týdnů; poprvé okamžitě vyhodili jen ty kluky + omluvili se, podruhé rozvázali smlouvu s pistolnickou agenturou co jim tam tu hlídačku poslala + vedoucí provozovny šla na přeškolení + omluvili se. Maily mám ještě schovaný - to pro možnost recidívy. Takže reakce vůdců firmy pokaždé velmi zdravá, jejich úlisní poddaní ale tradičně projevili svou podřadnost činy jakmile k tomu dostali šanci.
I když je to banalita, je takový sociální útok natolik neběžný, že mne osobně dozhodil na dlouhé desítky dní. Jste-li zvyklý na respekt a pak vás obstoupí hejno útočných primitivů a jeden přes druhého vřeští: "už zase další zloděj, tak ukažte, co jste ukrad' " nebo "Nenecháte se námi v důstojném ústraní prohledat? To si teď mohu rozhodně myslet, že jste nám něco ukradl. Všichni si to mohou myslet. Tak co jste nám ukradl? Máte štěstí, že tu nemáme kamery." Je to sociální nátlak, na vzdorování kterému nejsme otužilí: jsme-li mu vystaveni, citová složka mysli ho snadno zamění za pocit hrozby-útoku na základní stabilitu svého světa - a pokud ho nečeká, většinou se zlomí a útoku se podvolí (což způsobí ponížení, ze kterého se bude léčit měsíce), nebo naopak v pocitu hrůzy o život začne bojovat o život - tedy vřeštění smečky hajzlů zažene tím, že některého z nich zbytečně střelí, třeba. Vůbec bych se nedivil - a soudy by za násilnost vykonanou v takovém navozeném stavu ohrožení÷hrůzy ze šikany měly trestat jen minimálně.
Vlastně se nestalo žádné opravdu velké drama.
Pokud z toho má být nějaké poučení, pak leda:
1. Není výhodné být považován za vlídného-slušného člověka, část lidí si pak začne myslet že za útok na vás nezaplatí velkou cenu - a zkusí to. Lepší je vypadat jako nebezpečný zlý mstivý hajzl a slušně/vlídně jenom jednat.
2. Prostí polokvalifikovaní poddaní nekvalitní lidé jsou téměř vždy choroboplodný póvl, který jedná co nejzrůdněji si může beztrestně dovolit. Je nutné to očekávat + být připraven jim v tom zabránit byť za cenu jakýchkoliv jejich ztrát. Nepatří mezi lidi, jsou to bezcenní psi.
Vlčak vs Motorka
Humorná historka z vlčákem,jeli jsme z kamarádem na Jawa Pionýrech a paní venčila vlčaka u cesty bez vodítka,ten se rozběhl za kamošem skočil zezadu na sedlo chytil ho přednima packama kolem krku a kousal ho do přilby,ujel tak ještě 7m než zkončil v příkopu,dojel jsem ho vzal pumpičku kovovou a mlátil vlčaka jak smyslu zbavený až kámoše pustil,paní jsem vynadal až málem měla infarkt. 
Jak chovat doma srnce
U Hukvald našla rodinka srnečka tak ho vzali domu na zahradu prostě dementi,když na ně začal být agresivní a začal je napadat tak ho jednoduše vypustili do přírody co sním ,dvě kámošky šly do lesa kde je napadl jedné pobodal břicho druhé ruku a utekl.Asi po týdnu jedu svou Ladou do práce když proti mě běží srnec,tak zastavím ale on né a napálil to v rychlosti na předek,složí se vztane otřepe se běží od auta asi 10m já čumím a znova mi vletí do předku,to už jsem nečekal vzal Lada hever a mydlil ho krev z něho jen stříkala,stihnul ještě utéct a ještě ten den napadl dalšího člověka tak ho odstřelila Policie.
,dvě kámošky šly do lesa kde je napadl jedné pobodal břicho druhé ruku a utekl.Asi po týdnu jedu svou Ladou do práce když proti mě běží srnec,tak zastavím ale on né a napálil to v rychlosti na předek,složí se vztane otřepe se běží od auta asi 10m já čumím a znova mi vletí do předku,to už jsem nečekal vzal Lada hever a mydlil ho krev z něho jen stříkala,stihnul ještě utéct a ještě ten den napadl dalšího člověka tak ho odstřelila Policie.Jak na to
Jsem peskař - vlastním 2 rotweilery, vychovával jsem si je od malička = nikoho nikdy nenapadli, jsou slušní a většinou se chtějí hladit a mazlit (pokud je někdo nenapadne...). Jezdíme už ale několik let na cvičák a jednoho dne zapředl rozhovor i na téma, co dělat, když mne napadne psí bestie. Názor cvičitele (mimochodem celkem mediálně známý člověk) byl:
1. Neutíkat - nasere ho to
2. Nevytahovat nic co by připomínalo zbraň- nasere ho to
3. Nekřičet- nasere ho to
Tak co udělat? ČUPNOUT SI NA BOBEK NEBO LEHNOUT NA BŘICHO. Pes instiktivně očekává co zná a toto ho 100 % rozhodí. Nevěřil jsem, myslel jsem si svoje. Vyzkoušel jse si to ale před týdnem na vlastní kůži. Dírou v plotě se na mě vyřítil vlčák, který velmi rád útočí a evidentně z toho má jundu. Městský veverky jsou u majitele obden (bez výsledku). Vyčíhl si, když jsem šel bez psů a zkusil to. Během chvíle jsem se rozhodl, jestli ho vyřeším nebo zkusím radu. Rázem jsem byl na bobku. Pes to zmerčil, okamžitě zabrzdil, přestal štěkat, začal se točit a nakonec zdrhl. Všechno cca 10 vteřin a bez jediného slova. No a když už čokl neuteče a jen bude čumět co se to stalo tak to je minimálně ta důležitá doba si šáhnout do kapsy a "doladit" to.
1. Neutíkat - nasere ho to
2. Nevytahovat nic co by připomínalo zbraň- nasere ho to
3. Nekřičet- nasere ho to
Tak co udělat? ČUPNOUT SI NA BOBEK NEBO LEHNOUT NA BŘICHO. Pes instiktivně očekává co zná a toto ho 100 % rozhodí. Nevěřil jsem, myslel jsem si svoje. Vyzkoušel jse si to ale před týdnem na vlastní kůži. Dírou v plotě se na mě vyřítil vlčák, který velmi rád útočí a evidentně z toho má jundu. Městský veverky jsou u majitele obden (bez výsledku). Vyčíhl si, když jsem šel bez psů a zkusil to. Během chvíle jsem se rozhodl, jestli ho vyřeším nebo zkusím radu. Rázem jsem byl na bobku. Pes to zmerčil, okamžitě zabrzdil, přestal štěkat, začal se točit a nakonec zdrhl. Všechno cca 10 vteřin a bez jediného slova. No a když už čokl neuteče a jen bude čumět co se to stalo tak to je minimálně ta důležitá doba si šáhnout do kapsy a "doladit" to.
