Příspěvek
od kayakero » 01 pro 2009 15:30
podnětný důležitý téma, tak taky (mocně) přisypu:
0.1.: Za sportovní střelby lze zažít krtka bezpočtukrát (nervozita, předpruženost - a je tam). Komický, jak ta zemina pokaždý skoro jako vybuchne;
0.2.: Závody sifonovek, místní mladiství pomocní pořadatelé závodů byli vedeni, že se závodníky mají jednat autoritativně rázně a přísně (jako vládci s poddanými) - nic jim zbytečně neoznamovat dopředu a rozhodně nebrat ohledy na způsobenou nelibost. Jeden z angažovaných pořadatelů vprostřed závodů autoritativně vytáhnul pixlu s lapačem (pistolovým) aniž by předtím co komu řekl. Chtěl jen něco opravit, myslel to upřímně. Střelec od toho terče měl namířeno i namáčknuto - chyběl málo a místo jen zmršené rány měl skrz okénko trouba diabolu v tlamě.
0.3.: Běžný training sifonovek: kamarád trefený diabolou pod koleno: On si myslel, že když my střílíme do pistolářských lapačů, může si on jít bezpečně za zástěny opravit motůrek posunu na svém lapači - aniž by komu co řekl. My si zase mysleli, že když nevíme, že by za terči někdo byl, můžeme puškařům přestřelovat gumičky na ty jejich terče pro střelbu vleže - i když jsme věděli, že jsou puškařské lapače vymontované a diaboly půjdou skrz. Koupil jí zboku přes jeansy, byla z toho jen štěnice.
1.: Přebory, pistole libovolka: vrstevník-mládežník ze sousedního oddílu: závodníků bylo více nežli fošen na odkládání věcí, takže někteří místní dostali jen židli. Byl zvyklý udělat si na fošně přistávací polštář - z batohu, srolované bundy a pod. Po výstřelu pak vždy mžikově zvadnul a pustil ruku i s pistolí do tohoto improvizovaného polštáře - oddaloval tak nástup únavy ruky. Tentokrát neměl polštář kam dát. Pár desítek ran si to uvědomoval - a ruku brzdil. Ke konci (už vleklou koncentrací unavený) začal zapadat do starých motorických návyků - a ruku zase po výstřelu pouštěl jako chcíplou + vzpamatoval se někdy před dopadem a ruku přibrzdil. Když pak k tomu dobu míření přetáhnul - ruka se už začínala rozchvívat (a on bez výstřelu pokládal), asi se vyčerpáním dostavil výpadek vědomí. Zvadlá totálně povolená neřízená ruka i s nevystřeleným TOZem plácla o stehno. To ho probudilo + probuzení vylekalo tak, že sebou cuknul - no a libovolka s napínáčkem na fouknutí moc nepotřebuje. Projektil 22LR mu vstoupil do lýtkového svalu zvenku zboku-zezadu kousek od kolene, vyndali mu ho až na středisku poblíž achilovky.
2.: Závody revolver (ještě hluboko za totáče): zasloužilý funkcionář (takoví zkušení matadoři se přeci nemusí kontrolovat) se tak moc soustředil na střelbu + ignoroval okolní vlivy narušující mu meditační koncentraci, že mu unikl pokyn "Palbu zastavit, zbraně odložit, k terčům", dál vnímal jen kmitající sekundovou ručičku svého optimálního časového rozvrhu - a tak nečekaně ke zhrození všech zdvihl paži a vypálil, když již rozhodčí byli napůl cesty k terčům. Nikoho netrefil ani zdaleka, ostatí funkcionáři byli ale pobouřeni - řešili ho až hodně vysoko (snad až ÚV Svazarmu), že nebyly zkontrolovány odložené zbraně + zda totálně zrušit členství nebo jen dočasně zakázat vést mládež.
3.: Firemní přezkoušení ze střelby: předchůdce dnešní Komerční banky, kde jsem za studií brigádničil jako pistolník: 2x do roka pořádali školení o zákonech pro použití zbraně + následně cvičné střelby pro všechny nás pistolníky + pro pokladní, které měly přidělenou zbraň. Účetní - sádelnatá neurotička se za nezvózna vždy ukrývala do přehnaně rozmáchlých afektovaných gest. Z rachotu té palby + z obav z ostudy z výsledků ve svém terči byla nervózní velice - a tak snižovala nervozitu nadbytným rozprávěním a u toho rozmáchle gestikulovala; tentokrát ale s pistolí v ruce. Párkrát jí napomenuli, tak gesta načas potlačila. Fotilo se do firemního zpravodaje; fotograf pak nechal vysoký 3+nohý stativ stát kde byl - tj.: kus za střelci. Otevřená střelnice, zafoukal vítr - a stativ se překlopil a dopadl paní účetní na záda. Dopad ji zastihl opět v rozmáchlém gestu. Vyděsil ji že sebou cukla - a zmáčkla to. Střela letěla podél stavů za zády střílejících. Stačil krok vzad - a střela byla vaše. Její kolega již měl střelby za sebou a v domělém bezpečí byl už i pár metrů vzadu za palebnou čárou. Dostal to do břicha, v nemocnici umřel až za 3 dny. Mívali jsme všichni tenkrát vz.50/ či vz.70, ona přesto měla malou 6,35mm - dávala se problémovým ženským, aby se tolik nebály rány. Jenže právě malou pistolku lze zápěstím zkroutit + ohrozit nevinné aniž to postřehnou. Jaký flastr dostala, není mi známo.
4.: éra volně prodejných perkusních revolverů + možnost perkusními střílet volně jako diabolami - tj.: nadivoko mimo střelnice. Na každé slezině (typu weekend party na chatě či třeba vandr) bylo perkusáků mraky + střelby hojné. Ze střelby a zbraní rozrušený kamarád Jozífek, co ostrou zbraň nikdy neměl v ruce si půjčil hned 2 - že nám předvede jak texasští jezdci stříleli obouruč. Čekali jsme že se nejvýše neškodně ztrapní naivitou + ostražitě hlídali, aby mu žádná hlaveň ani na mžik neuhla z bezpečného dopadového prostoru. Ale i tak nás zaskočil. Jeden revolver teatrálně vztyčil kolmo vzhůru, druhým zamířil vpřed + vystřelil: nečekaná síla výbuchu výstřelu ho vyděsila tak, že sebou cuknul - a zmáčknul i druhý revolver. Pak skoro ty perkusáky pustil. Jako ukázkový zelenáč z westernu. Druhý revolver ale při výstřelu už nebyl hlavní k obloze, spíš šikmo směrem nad naše hlavy. Nikoho netrefil, ale stačilo málo. Od té doby kdykoliv dohlížím na střelby nezkušené/ho, disciplínu-drill na palebné čáře + hygienu zacházení se zbraní cvičíme předem + začínáme nejvýše od 22LR + nabíjím zpočátku po jednotlivých nábojích - a i tak celou dobu stojím těsně za jeho/jejími zády.