Mal? odst?elova?ka
Moderátoři:Moderátoři, GunShop.cz
-
harpplayer
- Odborník na zbraně
- Příspěvky:1569
- Registrován:31 bře 2006 12:48
Taxemse po rozsáhlým přemlouvání sebe sama přihlásil na malou odstřelovačku pořádanou 29.11. v Guncentru v Otrokovicích. Střílí se až do 150 m v hale, což jsem nikdy nezažil. To zas bude průser. 
Ale poznat se prej má všechno. Pojede ještě někdo? Ubytování se dá zajistit na ubytovně Oáza cca 200 m od střelnice. Už tam mám cimřičku bloknutou.
Ale poznat se prej má všechno. Pojede ještě někdo? Ubytování se dá zajistit na ubytovně Oáza cca 200 m od střelnice. Už tam mám cimřičku bloknutou.Naposledy upravil(a) harpplayer dne 17 lis 2008 12:54, celkem upraveno 1 x.
závod
29.11. jsou závody v Holešově. Což je škoda protože bych se přidal , ale Holešov už mám domluvený. 
NEVER RUN AWAY FROM SNIPER, YOU WILL ONLY DIE TIRED
-
harpplayer
- Odborník na zbraně
- Příspěvky:1569
- Registrován:31 bře 2006 12:48
Tak posílám první dojmy z Otrokovic: Kupodivu střelba na 100 a 150 m v tréninku proběhla bez problémů. Po zjištění poklesu jsem následující sérií trefoval střed relativně snadno. Naopak značné problémy očekávám při střelbě na 10 m, protože paralaxu mám stavitelnou od 30 m (resp. ještě tam kousek zbývá), takže to bude lehce rozostřený. Na 10 m se střílí tradiční rukojmí a to VSTOJE!!! Takže s pomocí boží...
.Je to tak....anička s monarchem....čekal jsem teda od optiky víc, ale lehkej posun to je. Sundal jsem i tu bambuli z laufu, všechno je znova poutahovaný, takže je to zfleku nová flinta....a všechno začíná znova. Dneska nastřelení...a na jaře přechod na jinou značku střeliva , ale to předbíhám. Jinak k tomu článku....ten kdo to psal by zasloužil za určitý duševní výlevy za uši 
, ale to předbíhám. Jinak k tomu článku....ten kdo to psal by zasloužil za určitý duševní výlevy za uši geoserver.rajce.net
-
harpplayer
- Odborník na zbraně
- Příspěvky:1569
- Registrován:31 bře 2006 12:48
-
harpplayer
- Odborník na zbraně
- Příspěvky:1569
- Registrován:31 bře 2006 12:48
Před časem jsem slíbil reportáž z Guncentra o tom, jak je možno ze sebe udělat pitomce. Chápu se tedy pera (vlastně klávesnice) a jdu sebekriticky do toho. Nejprve popis závodu (cituji pořadatele):
Jako první se střílelo 5 brokových hilzen ve stoje na vzdálenost 15m, čas 2,5min. . Další bylo 5 rukojmích na 10m, 2,5min ve stoje.
Další položka se skládala z oblíbeného "semaforu", kde si jen tři střelci troufli střelit nejmenší kolečko za 50bodů a jen jeden z nich měl opravdu čistý zásah... Druhá část bylo dalších 5 rukojmích. Střílelo se ze stolu., vzdálenost 25m, čas po 2,5minutách.
50m položkou bylo 5 brokových hilzen ovšem s polohou ze země a s oporou o "balvan". Ani zde nepadaly 100% nástřely. 2-3 ks byl stand. výsledek... Druhou část tvořila "logika", což byl šestistěn rozdělený na trojúhelníkové části s různou bodovou hodnotou. Střílel "Black Jack" česky "Voko", tedy bylo třeba dosáhnout 21 bodů max. na max. 5 ran, stím, že "čárový" zásah se hodnotil nejmenším možným počtem bodů. Tedy rozhraní trojúhleníků 11 a 1 byl za 1bod. Čas byl opět po 2,5min.
Následovala 100m položka "Papoušek" kde bylo 6 barevných terčíků a 5 neterčíků. Střílelo se ze země, v čas 2,5min, který při nabíjení po jedné byl docela šibeniční...
150m položka byl terč "Asie" ve verzi s maličkou 15ctkou.
Vědom si toho, že se střílí na různé distance, jsem ještě v pátek ráno vyrazil na střelnici a udělal si zkušební nástřely na 10, 25, 33 a 50m s tím, že puška byla nastřelena na 50. Delší střelnici jsem neměl k dispozici. Zpracoval jsem si z toho tabulku a doplnil ji tabulkou o velikosti vzdálenosti mildotů při různém přiblížení na různou vzdálenost. Zabalil jsem svou Anschütz 1907 se střelivem R100 a chutě vyrazil ku Zlínu. Páteční silnice byly značně ucpány a převrácený kamion po cestě zapříčinil, že jsem se na střelnici dostal až po 20. hodině. Po seznámení s partou kolem SW FOXe (skvělý lidi) jsem si šel nastřelit flintu na 100 a 150 m. Teorie se potkala s praxí a kupodivu to fungovalo – takže na 100m při přiblížení 24x stačilo posadit střed terče na hranu spodního trámce a desítky se jen sypaly. Dal jsem asi 10 ran a spokojeně konstatoval, že není co řešit. Podobně tomu bylo na 150 m. Přiblížení na 10x, paralaxa na 150, počítal jsem s trochu větším propadem, takže jsem tu hranu spodního trámce posadil panákovi na špičku čepice a prásk, prásk, prásk... a 3 dírky v soustřelu cca 5 cm zůstaly panákovi nad hlavou. Odměřil jsem tedy odchylku, zjistil, jsem, že to dá panákovi přesně na bradu, takže spodní trámec na bradu, 5 ran – z toho 2x 15 a 3x 10. Lepší to být nemohlo. Hrdě jsem sundal terč a šel ho předvést místním borcům. Pochvalné mručení mi bylo odměnou, ale v očích Pepy i Foxe jsem registroval drobný záblesk a s ním poznámku, že všechno ukáže zítřejší závod. A taky ukázal.....
Střílet se začalo v netradičním čase, v 15, 00, ale to mi příliš nevadilo. LORDI na Zimním Masters of Rock měli hrát až od 23.30 a to bezpečně stihnu... Ale už první položka nebyla nicmoc. Věřil jsem si, že sundám všech 5 hilzen, ale šly dolů jen 4. Vzhledem k tomu, že mi dalekohled pořádně ostří až od 25m to nebylo špatný. Dál 5 rukojmích – počítalo se pouze vyřešeno/nevyřešeno. Tady bych měl drobnou výtku k hodnocení – nezasažený terč byl hodnocen 0 stejně jako zásah rukojmího – no, nevím, ale bylo to pro všechny stejné, tak co. Dal jsem 4, zatím pořád dobrý.., říkal jsem si. Pak přišlo 25m. Všechno stříleno na můj vkus v děsným fofru, takže lehce pod časovým tlakem jsem dal na semaforu první 3 kolečka ne úplně centrově, takže jsem si přestal věřit, dal jsem ještě 4. a pak jsem to zabalil. Ostatně jiní na tom nebyli o mnoho lépe. Následovali rukojmí a ty jsem dal je 3 – nicmoc.. Měl bych říci, že tyhle položky se střílely s oporou o stůl, takže kdo měl pušku s holým předpažbím nebo se sklopenýma nohama, byl king. Já s namontovaným palmrestem jsem se tam mlel jako špunt pod jezem. Navíc mi výška stolu ani trochu nevyhovovala, takže jsem se po těchhle položkách klepal jako drahej pes. Následovala akce „balvan“, kterou jsem nikdy v životě nestřílel (a bohužel ani ten, co mi dělal balvana neměl příliš zkušeností). Výsledkem byly 2 sestřelené hilzny – málo, ale co, doženu to na logice, mám přece supr flintu i střelivo. Navíc nejsem blbej, umím si spočítat, že stačí trefit 11 a 10 a po dvou ranách mám voko v kapse. Jenže ouha. Z předchozích položek rozštelovanej jak karma s tělem zvící třesoucí se huspeniny jsem zamířil na střed 11, prásk – a byla to čára u jedničky (aspoň tak jsem ji vyhodnotil). Nevadí, říkám si, dám znovu 11 a pak 9. Zamířím výš, prásk – a byla to čára u trojky. Tohle byl breakpoint, neboli bod zlomu, jak se říká u nás. V hlavě tma a střílel jsem jednu čáru za druhou – v závodě jsem z pohledu přes dalekohled netrefil jedinej čistej trojúhelník. Poslední ránu jsem střílel do povelu „stop“ – byla to 3! Celkově 14, říkal jsem si, to je 30 bodů. Málo, ale lepší než 0. A pak to přišlo. Po přinesení terčů bylo jasný, že ta první rána nebyla 1, ale asi o 0,5 mm 11, celkový nástřel byl 24, takže jsem přepadl a to přesně o tu trojku, kterou jsem střílel do povelu. Jinak by to bylo i při téhle smůle voko. Smůla, ale teď přicházejí mé 2 silné položky, ve kterých jsem včera při nástřelu exceloval, tady to doženem – jenže nekřič hop, dokud.... Terč skutečně měl příhodný název. Barevnej jak kakadu, 6x terč a mezitím neterče. Odpočítám 12 potřebných nábojů a jedem – pralaxa na 100, přiblížení 24x, spodní trámec na střed .... a makej, makej, máš jen 2,5 minuty. Skončil jsem cca 30 s před limitem a hele, jak to, že mi zbyly 2 náboje? Pozorovák jsem nestavěl, ta to nebyl čas, stejně by mě jen zdržoval a desítka byla černá, takže ani při přiblížení 24x rána vidět nebyla. Co teď? Smířil jsem se s milosrdnou myšlenkou, že jsem asi blbě spočítal náboje (nebylo by divu po té zpackané logice). Jenže přinesený terč mě opět usvědčil, že jsem v tom fofru vynechal předposlední terč. S hořkostí nad vlastní nemohoucností zpětně zjišťuji, že i s nevystřelenými dvěma ranami jsem měl v položce nejvyšší nástřel – k tomu se snad už nedá nic říci – a to ještě následovalo 150 m. Takže jak jsme si řekli v tréninku – paralaxa 150, přiblížení 10x, panákovi na bradu a to by bylo, aby to nebylo... 10 ran, rozhodčí k terčům... a co to, všechny terče sebraný, jenom můj tam zůstal viset – to byl určitě excelentní výsledek, že to nemůžou spočítat, říkám si. Přijede rozhodčí na koloběžce (takové místní špecifikum) a povídá – máš to čistý (???!!!!!!) Tak to už se mi málem rafla pumpa. Kecáš, povídám. Vem si koloběžku, on na to, a jedem se tam podívat. Fakt, terč čistej jak slovo Boží a pod terčem vystřílený hnízdečko v průměru cca 5 cm. Pro Kristovy rány, laudóndonrvetrkrucajselement, co se to kde vysr.lo? Závod v řiti, ale aspoň zjistit, kde je problém – rozhodčí mi povoluje 10 ran mimo soutěž (boží člověk). Lehám (teď už bez stresu), kontroluji utažení montáže a připevnění dalekohledu, paralaxa 150, přiblížení 10x, všechno O.K. Tak 10 ran – 8 jem udržel bez problémů, 9. a 10. jsem maličko utopil. Vybíjím pušku a jedu pro terč. A v tom okamžiku jsem si uvědomil, že až se podívám do zrcadla, uvidím „pitomce Guncentra“. Z terče se na mě šlebily 4x 15, 4x10, 9 a 8 (to byly ty utopený), celkem 117 – o 6 bodů víc, než vítěz. Chyba byla v tom, že jsem v závodě místo vrškem spodního trámce zamířil středem kříže. Závod i sebevědomí v pr..li, ale odnesl jsem si pro sebe spoustu zkušeností.
1. Závod začíná první a končí poslední ranou. Co je před tím a potom, je k prdu.
2. Nevyšla-li jedna položka, už se jí nezabývej a připrav se s maximální pozorností na další.
3. Nesleduj výsledky soupeřů – může tě to jen rozhodit. Soupeř tvůj výsledek bezprostředně neovlivní.
4. Závod vyhrává i prohrává vlastní hlava a nervy, dělej maximum pro to, abys byl v poho..
5. Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno, kamaráde! (cit. Josef Švejk)
Tyhle zásady jsem v minulosti vštěpoval svým svěřencům a tady jsem sám na jejich nedodržování dojel. Náladu jsem si spravil koncertem LORDI a druhý den střelbou z maxima. Každopádně závody v Guncentru mají svoji poezii a společně s perfektním zajištěním a osobitým naturelem místního osazenstva je to fakt zážitek. Nejenom Ostrava, ale i Otrokovice jsou kraj rázovitý (a to značně). Rád přijedu na další závody, byť to mám skoro 300 km daleko (neříkám, že na všechny). Mám co napravovat a hlavně – bylo mi tam fajn!
Jako první se střílelo 5 brokových hilzen ve stoje na vzdálenost 15m, čas 2,5min. . Další bylo 5 rukojmích na 10m, 2,5min ve stoje.
Další položka se skládala z oblíbeného "semaforu", kde si jen tři střelci troufli střelit nejmenší kolečko za 50bodů a jen jeden z nich měl opravdu čistý zásah... Druhá část bylo dalších 5 rukojmích. Střílelo se ze stolu., vzdálenost 25m, čas po 2,5minutách.
50m položkou bylo 5 brokových hilzen ovšem s polohou ze země a s oporou o "balvan". Ani zde nepadaly 100% nástřely. 2-3 ks byl stand. výsledek... Druhou část tvořila "logika", což byl šestistěn rozdělený na trojúhelníkové části s různou bodovou hodnotou. Střílel "Black Jack" česky "Voko", tedy bylo třeba dosáhnout 21 bodů max. na max. 5 ran, stím, že "čárový" zásah se hodnotil nejmenším možným počtem bodů. Tedy rozhraní trojúhleníků 11 a 1 byl za 1bod. Čas byl opět po 2,5min.
Následovala 100m položka "Papoušek" kde bylo 6 barevných terčíků a 5 neterčíků. Střílelo se ze země, v čas 2,5min, který při nabíjení po jedné byl docela šibeniční...
150m položka byl terč "Asie" ve verzi s maličkou 15ctkou.
Vědom si toho, že se střílí na různé distance, jsem ještě v pátek ráno vyrazil na střelnici a udělal si zkušební nástřely na 10, 25, 33 a 50m s tím, že puška byla nastřelena na 50. Delší střelnici jsem neměl k dispozici. Zpracoval jsem si z toho tabulku a doplnil ji tabulkou o velikosti vzdálenosti mildotů při různém přiblížení na různou vzdálenost. Zabalil jsem svou Anschütz 1907 se střelivem R100 a chutě vyrazil ku Zlínu. Páteční silnice byly značně ucpány a převrácený kamion po cestě zapříčinil, že jsem se na střelnici dostal až po 20. hodině. Po seznámení s partou kolem SW FOXe (skvělý lidi) jsem si šel nastřelit flintu na 100 a 150 m. Teorie se potkala s praxí a kupodivu to fungovalo – takže na 100m při přiblížení 24x stačilo posadit střed terče na hranu spodního trámce a desítky se jen sypaly. Dal jsem asi 10 ran a spokojeně konstatoval, že není co řešit. Podobně tomu bylo na 150 m. Přiblížení na 10x, paralaxa na 150, počítal jsem s trochu větším propadem, takže jsem tu hranu spodního trámce posadil panákovi na špičku čepice a prásk, prásk, prásk... a 3 dírky v soustřelu cca 5 cm zůstaly panákovi nad hlavou. Odměřil jsem tedy odchylku, zjistil, jsem, že to dá panákovi přesně na bradu, takže spodní trámec na bradu, 5 ran – z toho 2x 15 a 3x 10. Lepší to být nemohlo. Hrdě jsem sundal terč a šel ho předvést místním borcům. Pochvalné mručení mi bylo odměnou, ale v očích Pepy i Foxe jsem registroval drobný záblesk a s ním poznámku, že všechno ukáže zítřejší závod. A taky ukázal.....
Střílet se začalo v netradičním čase, v 15, 00, ale to mi příliš nevadilo. LORDI na Zimním Masters of Rock měli hrát až od 23.30 a to bezpečně stihnu... Ale už první položka nebyla nicmoc. Věřil jsem si, že sundám všech 5 hilzen, ale šly dolů jen 4. Vzhledem k tomu, že mi dalekohled pořádně ostří až od 25m to nebylo špatný. Dál 5 rukojmích – počítalo se pouze vyřešeno/nevyřešeno. Tady bych měl drobnou výtku k hodnocení – nezasažený terč byl hodnocen 0 stejně jako zásah rukojmího – no, nevím, ale bylo to pro všechny stejné, tak co. Dal jsem 4, zatím pořád dobrý.., říkal jsem si. Pak přišlo 25m. Všechno stříleno na můj vkus v děsným fofru, takže lehce pod časovým tlakem jsem dal na semaforu první 3 kolečka ne úplně centrově, takže jsem si přestal věřit, dal jsem ještě 4. a pak jsem to zabalil. Ostatně jiní na tom nebyli o mnoho lépe. Následovali rukojmí a ty jsem dal je 3 – nicmoc.. Měl bych říci, že tyhle položky se střílely s oporou o stůl, takže kdo měl pušku s holým předpažbím nebo se sklopenýma nohama, byl king. Já s namontovaným palmrestem jsem se tam mlel jako špunt pod jezem. Navíc mi výška stolu ani trochu nevyhovovala, takže jsem se po těchhle položkách klepal jako drahej pes. Následovala akce „balvan“, kterou jsem nikdy v životě nestřílel (a bohužel ani ten, co mi dělal balvana neměl příliš zkušeností). Výsledkem byly 2 sestřelené hilzny – málo, ale co, doženu to na logice, mám přece supr flintu i střelivo. Navíc nejsem blbej, umím si spočítat, že stačí trefit 11 a 10 a po dvou ranách mám voko v kapse. Jenže ouha. Z předchozích položek rozštelovanej jak karma s tělem zvící třesoucí se huspeniny jsem zamířil na střed 11, prásk – a byla to čára u jedničky (aspoň tak jsem ji vyhodnotil). Nevadí, říkám si, dám znovu 11 a pak 9. Zamířím výš, prásk – a byla to čára u trojky. Tohle byl breakpoint, neboli bod zlomu, jak se říká u nás. V hlavě tma a střílel jsem jednu čáru za druhou – v závodě jsem z pohledu přes dalekohled netrefil jedinej čistej trojúhelník. Poslední ránu jsem střílel do povelu „stop“ – byla to 3! Celkově 14, říkal jsem si, to je 30 bodů. Málo, ale lepší než 0. A pak to přišlo. Po přinesení terčů bylo jasný, že ta první rána nebyla 1, ale asi o 0,5 mm 11, celkový nástřel byl 24, takže jsem přepadl a to přesně o tu trojku, kterou jsem střílel do povelu. Jinak by to bylo i při téhle smůle voko. Smůla, ale teď přicházejí mé 2 silné položky, ve kterých jsem včera při nástřelu exceloval, tady to doženem – jenže nekřič hop, dokud.... Terč skutečně měl příhodný název. Barevnej jak kakadu, 6x terč a mezitím neterče. Odpočítám 12 potřebných nábojů a jedem – pralaxa na 100, přiblížení 24x, spodní trámec na střed .... a makej, makej, máš jen 2,5 minuty. Skončil jsem cca 30 s před limitem a hele, jak to, že mi zbyly 2 náboje? Pozorovák jsem nestavěl, ta to nebyl čas, stejně by mě jen zdržoval a desítka byla černá, takže ani při přiblížení 24x rána vidět nebyla. Co teď? Smířil jsem se s milosrdnou myšlenkou, že jsem asi blbě spočítal náboje (nebylo by divu po té zpackané logice). Jenže přinesený terč mě opět usvědčil, že jsem v tom fofru vynechal předposlední terč. S hořkostí nad vlastní nemohoucností zpětně zjišťuji, že i s nevystřelenými dvěma ranami jsem měl v položce nejvyšší nástřel – k tomu se snad už nedá nic říci – a to ještě následovalo 150 m. Takže jak jsme si řekli v tréninku – paralaxa 150, přiblížení 10x, panákovi na bradu a to by bylo, aby to nebylo... 10 ran, rozhodčí k terčům... a co to, všechny terče sebraný, jenom můj tam zůstal viset – to byl určitě excelentní výsledek, že to nemůžou spočítat, říkám si. Přijede rozhodčí na koloběžce (takové místní špecifikum) a povídá – máš to čistý (???!!!!!!) Tak to už se mi málem rafla pumpa. Kecáš, povídám. Vem si koloběžku, on na to, a jedem se tam podívat. Fakt, terč čistej jak slovo Boží a pod terčem vystřílený hnízdečko v průměru cca 5 cm. Pro Kristovy rány, laudóndonrvetrkrucajselement, co se to kde vysr.lo? Závod v řiti, ale aspoň zjistit, kde je problém – rozhodčí mi povoluje 10 ran mimo soutěž (boží člověk). Lehám (teď už bez stresu), kontroluji utažení montáže a připevnění dalekohledu, paralaxa 150, přiblížení 10x, všechno O.K. Tak 10 ran – 8 jem udržel bez problémů, 9. a 10. jsem maličko utopil. Vybíjím pušku a jedu pro terč. A v tom okamžiku jsem si uvědomil, že až se podívám do zrcadla, uvidím „pitomce Guncentra“. Z terče se na mě šlebily 4x 15, 4x10, 9 a 8 (to byly ty utopený), celkem 117 – o 6 bodů víc, než vítěz. Chyba byla v tom, že jsem v závodě místo vrškem spodního trámce zamířil středem kříže. Závod i sebevědomí v pr..li, ale odnesl jsem si pro sebe spoustu zkušeností.
1. Závod začíná první a končí poslední ranou. Co je před tím a potom, je k prdu.
2. Nevyšla-li jedna položka, už se jí nezabývej a připrav se s maximální pozorností na další.
3. Nesleduj výsledky soupeřů – může tě to jen rozhodit. Soupeř tvůj výsledek bezprostředně neovlivní.
4. Závod vyhrává i prohrává vlastní hlava a nervy, dělej maximum pro to, abys byl v poho..
5. Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno, kamaráde! (cit. Josef Švejk)
Tyhle zásady jsem v minulosti vštěpoval svým svěřencům a tady jsem sám na jejich nedodržování dojel. Náladu jsem si spravil koncertem LORDI a druhý den střelbou z maxima. Každopádně závody v Guncentru mají svoji poezii a společně s perfektním zajištěním a osobitým naturelem místního osazenstva je to fakt zážitek. Nejenom Ostrava, ale i Otrokovice jsou kraj rázovitý (a to značně). Rád přijedu na další závody, byť to mám skoro 300 km daleko (neříkám, že na všechny). Mám co napravovat a hlavně – bylo mi tam fajn!
