Tak jsem zde se slíbenými terči. Předem upozorňuji, že nejsem žádný závodní střelec, žádných soutěží se neúčastním. Střílím od dětství čistě pro radost a svoji osobní zábavu.
Takže jak a z čeho se střílelo?
Hatsan mod.100, ráže 5,5mm, fungl nová, popis je na předešlé straně.
Slavia 630, ráže 4,5mm, stará asi 20 let, česká klasika ke které není co dodat, střílím z ní nepravidelně od dětství, vystřeleno řádově stotisíc ran včetně sirek, konců jitrocele a všelijakých bobulí. Víc jsem snad vystřelil jen z pistole TEX. Vždy však byla poměrně dobře udržována a promazávána. Jednou byla vyměněna pružina a párkrát těsnění. Kdysi stála 420,-Kčs, což bylo tehdy dost peněz, rozbil jsem prasátko s pětikorunami od babičky a s otcem jsme se na ni složili napůl.
Čína, ráže 5,5mm, stará asi 8 let, napínání boční pákou, dárek od taty k vánocům (vůbec se vzájemně hezky obdarováváme, půlka mých zbraní je jeho dárek a naopak
). Tehdy jediná možnost mít vzduchovku v této ráži. Když jsem ji vybalil, tak mě málem omývali když jsem viděl co je to za heblo. Pažba byla hrozné kopyto, něco jako kus přitesaného trámku. Mířit se s tím nedalo, protože hledí bylo asi 10 cm od oka, takže zaostřit mohl leda Superman svým laserovým zrakem. Naštěstí, ale spíš bohužel k tomu dodávali plastový puškohled 4x18, který s každou ranou měnil bod zásahu mě neznámým náhodným způsobem v řádu desítek centimetrů. Takže vzduchovka záhy putovala do dílny, kde jsem postupně obrousil pažbu do člověkem uchopitelného tvaru, prodloužil pažbu aby se dala zapřít do ramene, namořil a nalakoval (vždy 2-3 vrstvy, pak zbrousit a znovu lakovat, celkem asi 10 vrstev, poslední hodně zředěná). Hledí jsem odstranil a dal místo něj puškohled (teď je tam Fomei 4x20), muška mu vadila, tak jsem ji sundal (byla v menší objímce a přinýtovaná třemi nýty, držela tam jak sviňa) a na vzniklé místo jsem dočasně dal kus pružiny ze známého "siliče svalů", padla tam jak prdel na hrnec. A jelikož my češi víme, že jednotkou dočasnosti je 20 let, tak je tam dodnes. Ještě jsem zkrátil a změnil tvar lučíku, který byl předtím zřejmě zamýšlen pro mačkání spouště obouruč. A taky jsem upravil pojistku tak aby šla zbraň i zajistit.
Ke střelbě:
Střílel jsem v sedě za stolem s opřenými lokty, jinak bez opory. Nevím jestli se tenhle způsob nějak jmenuje, já střílím ve stoje nebo takto.
Pro znalce a rýpaly snipery - vzdálenost 10m (opravdu změřeno pásmem), teplota kolem 0°, nadmořská výška cca 450m n.m., mírný protivítr, chvílemi slabě sněžilo, hlaveň pod úhlem asi 5° nahoru, vlhkost kolem 80%, cíl na západě, tedy proti směru rotace zeměkoule, tlak a rosný bod nevím. Stačilo?
Střelivo bylo použito SB standard a nejobyčejnější Straton z Bohumína, krabička za 73,- korun.
Terče jsou normální vzduchovkové na 10m, prostě klasika.
Prvně jsem samozřejmě střílel z Hatsanu. Vypálil jsem tři rány a šel se podívat, kam to šlo. Po různých "zaručených" zprávách o nemožné přesnosti vzduchovek Gamo, Hatsan a jiných, jsem měl fakt obavu o výsledek.
No musím říct, že co jsem viděl mě docela šoklo. Koukněte na první terč.
Tak jsem se vrátil ke stolu, na jednom terči trochu pošteloval hledí (ale ne moc, abych tatovi nezkazil celou radost
) a pak dal sérii deseti ran na 10m. Výsledek vidíte na druhém terči.
Pro srovnání jsem potom střílel 10 ran ze Slávie 630 stejným způsobem. Výsledek je na třetím terči.
Pak jsem šel na 20m, jak to dopadlo se dozvíte, až příjdu z oběda.
Ale pri 2. pokračovaní románu pana kubajzza a jeho verného hatsana sa to určite dozvieme.
