To Joe: Klasická sportovní poloha přináší výhodu kontaktu větší plochy těla s podložkou a na základě toho lepší boční stabilitu. Není tolik zatížena "přední" ruka pod zbraní a dává větší variabilitu ve výšce polohy. Finská (estonská) poloha nedovoluje extrémně nízkou polohu. (Samozřejmě, když je někdo tlustej a má krátký ruce, přes bachor se nedokáže snížit ani v klasice - pak je pro něj lepší finská, jelikož si tu cejchu hodí do boku

). Martynov je výjimka - ten dokáže v poloze "finland - ultimate"(

) jít hodně nízko. Jenže měří 173 cm a váží 65 kg. Mimochodem, asi se moc neví, že Segej Martynov, ač je pravák, má řídící levé oko. Míří ale okem pravým. O to více zůstává rozum stát nad jeho střeleckou genialitou a nutí nás to k zamyšlení nad individualitou každého střelce.
To Parabellum: Pokud začínáš nebo jsi lehce pokročilý, snaž se najít polohu, která je pro tebe co nejpřirozenější bez ohledu na to, jak střílejí mistři. Je dobře jejich polohy analyzovat, ale ne je bezhlavě kopírovat. V tomhle názoru jednoznačně stojím za Kodiakem. Ti mistři totiž věnují stavbě polohy mnoho času a úsilí, provádějí spoustu doplňkových a rehabilitačních cvičení apod., aby v často dost krkolomných polohách vůbec vydrželi (viz zmíněný Martynov). Ty pro daný způsob tréninku s největší pravděpodobností nemáš ani čas, ani zkušenosti, ani vlastního trenéra. Proto je vhodné nejdřív načerpat nějaké teoretické vědomosti, ale nezůstat jen u nich. Pak je nutné se vypravit na nějaký slušně obsazený (třeba regionální) závod a pozorovat zkušené střelce. Často zkušenost nemusí korespondovat s výsledkem (střelec může mít zdravotní nebo psychologický problém), ale ty zkušené ve svém okolí jistě znáš. Je dobré takové střelce pozorovat (aniž by je to rušilo) už od přípravy a výstavby polohy a snažit se srovnat si v hlavě souvislosti - tady je na místě hláška z jednoho českého filmu "....všechno souvisí se vším...". Mimochodem, já to tak dělám do dneška. Mnoho předních střelců (i zmíněný Venca Bečvář) během své střelecké kariery několikrát změnilo polohu a to někdy dost radikálně. Jednak se s věkem poněkud mění postava, jednak to, co vyhovovalo v mládí, nemusí vyhovovat v pokročilejím věku a jednak přibývají zkušenosti. Tak si nemysli, že ti ta jedna poloha vydrží po celou dobu. Změny ale nedělej neuváženě. Velmi výrazně ti ukáže správnost nebo chybnost dané změny suchý trénink. Ten ale mnoho střelců podceňuje, protože je nebaví. Pak se ale na střelnici dopouštějí chyb, o kterých ani netuší, že vznikly, natož aby věděli, kde a proč vznikly.
Mnoho velmi užitečných informací můžete oba načerpat z publikací A.A.Jurjeva (ruská verze poskytuje mnohem více informací, než český překlad) a R.Hornebera. Obě knihy jsou ke stažení na stránkách Slovenského streleckého zväzu. Ve "chvílích nejtěžších" jsem čerpal poučení právě odtud.