Ahoj lidi,
je hluboká noc a já nespím, stalo se mi něco co mě teď v noci nenechá spát, něco co mě donutilo přemýšlet o hlouposti a sobeckosti lidí co mají velké psi, a taky přemýšlet o své ochraně.
Chodím každé ráno s malým psem do polí asi 2km od vesnice. Chodím tak už několik let a občas jsem potkala nějakého toho divočáka, ale ten byl daleko a utekl před námi. Jdu si v klídku a najednou se řítí velký dobrman, za ním druhý a třetí. Nikde žádný člověk a já holé ruce.
Už jsem se viděla v TV jak jsem slavná, ale zbyly ze mě jen kousky. Stačila jsem zavolat policii a svého muže. Pak už jak se řítili k nám jsem se jen modlila. Nevím jak se v takové situaci chovat, jestli bylo správné, že jsem křičela jak o život (však mi o něj taky šlo), nebo být neviditelná. Já prostě řvala jak tur!!!!! Je to pár dní a já stále ještě nebyla na naší ranní procházce. Nemůžu, mám strach.
Lidé s velkými psi si vůbec neuvědomují jak druhé omezují, jak je jim jedno co s Vámi bude. Ta paní co si dobrmany venčila ani nevěděla, že já jsem za kopcem a já zas nevěděla, že to jsou psi s pánem.
Pro mě to byli psi, kteří někomu utekli a já doplatím na něčí neschopnost.
Když už si takové zvíře a ještě k tomu hned tři, někdo pořídí, měl by na ně mít zbrojní průkaz!
Já si ho zcela jistě pořídím a bohužel, jak se to bude opakovat, budu se prostě bránit!