Konečně se nějakou shodou okolností stalo, že jsem měl opět (po mnoha týdnech a snad i měsících) možnost narychlo vyběhnout do polí a dát pár ran.
Rychle vzít pásmo, naměřit střeliště (klasika 30 m, 60 m, 90 m, 120 m). Ta světlá tečka na "stodvacítce" je asi dvanáctilitrový kbelík. Ten jsem poblíž našel odhozený a je tam umístěn jen kvůli orientaci a snazšímu nalezení skutečných terčů. Střílel jsem pouze na předměty (na 30 metrů hlavně dřevěné lišty, kostky cukru, pak větší cíle). Žádné rekordy na přesnost, jen mrzká a tupá radost z ničení věcí. Taková terapie... Ono by to ani moc dobře na terče nešlo. Teplota byla -4,5°C, vítr proměnlivý asi do 4 m/s. Ležel jsem na holé zemi, pušku jen opřenou o položenou potápěčskou flašku.
Zde je střeliště:
Likvidace předmětů byla úspěšná. Na 120 metrů byla patrná trapná pauza mezi výstřelem a zmizením cíle. Chtělo by to tak 400 m/s, aby byla trochu legrace. Ale nestěžuji si.
Zde pár zásahů:
Kostky cukru (bílý prášek) a podobně neprezentovatelné cíle jsem pochopitelně nefotil. Stejně tak ani příliš snadné záležitosti. Deseticentimetrové autíčko na třicet metrů je zajímavé jen tím, co se s ním dá udělat na deset ran. Ostatní tříšť jsem jen poctivě sebral a odnesl domů od popelnice. Obalen bahnem jsem se spokojeně vracel domů.
(dodatečně upraveno zobrazení obrázků)