Tak minulý týden jsem si řekl, že je už načase párkrát střelit do těch Sidewinderových terčíků.
Půjčil jsem si od taty Hatsana, přežil jeho řeči jak moc ho zrovna potřebuje a ať si koupím svojeho, přivezl na chatu, odměřil jsem pásmem 30 metrů, na staré kuchyňské dvířka přišpendlil tři terče pro nastřelení, k venkovnímu stolu dal větší špalek na sezení a pod vzduchovku starý vaťák jako oporu.
Po pár ranách jsem zjistil, že takhle by to nešlo. Hatsan diesloval jak kráva, rány jako z malorážky a i ty slabší rány na 30m v pohodě prostřelovaly tu desku, rozptyl velikosti dna plechovky od piva. Ta tvrdá spoušť, která se při zábavné střelbě nezdá být takovým problémem je pro přesnou střelbu fakt děsná, po pár ranách, kdy jsem si dával pozor na pomalé spouštění jsem normálně dostával křeč do prstu.
Bylo mi jasné, že pokud chci ty terčíky co nemají průměr ani 3cm trefovat, tak si budu muset zase vyhrnout rukávy v dílně.
První věcí bylo vyčištění pístu a těsnění od nánosů vazelíny, otec zřejmě zamýšlel zakonzervovat vzduchovku i pro několik příštích generací.
Takže dieseling byl vyřešen.
Vetší oříšek byla spoušť. Ten odpor je opravdu dost velký a hned vám řeknu proč. Turek totiž v rámci boje s vysokými náklady a zvyšováním tržeb rezignoval na výrobu částí spouště z jednoho kusu oceli, ale "vtipně" to vyřešil nýtovým spojením vždy tří kusů vyseknutého ocelového plechu. Vzhledem k technologii výroby je jasné, že ty tři plechy nikdy nebudou sedět přesně na sobě pokud se ručně nedoladí.
Upozorňuji, než se do toho nadšeně vrhnete, že už jen úplné rozebrání a složení Hatsana není zcela triviální záležitost jako u Slávie a všechny úpravy děláte na vlastní riziko (zvlášť broušení součástek spouště).
Jak to vypadalo předtím můžete vidět na první fotce. Zkusil jsem to vzít pilníkem a k mému potěšení se skoro vůbec nechytal, je tedy vidět, že jsou ty plechy aspoň kvalitně zakaleny a jedná se o opravdovou ocel, tím je zaručena trvanlivost mechanismu. Tak jsem to vzal bruskou a pak to ještě na pásovce vyleštil skoro na zrcátko.
Dále potvrzuji, jak už tu někdo psal, že ten šroubek na seřízení délky chodu spouště je tak krátký, že vůbec (!) neprochází jazýčkem, takže jakékoliv jeho šroubování nemá na délku chodu absolutně žádný vliv.
Dal jsem tam tedy místo něj delší šroubek, pak už to šlo štelovat snadno. Dal jsem to dokupy a hurá k terčům.
Rozdíl ve spouštění byl jako nebe a dudy a po dieselingu taky ani stopa.
Spoušť už jde hladce a krátce, ale ten odpor je pořád trochu silnější než by se mi líbilo. Ještě by se mohla vyměnit nebo zkrátit pružinka co tlačí nahoru ten hák co zachytí píst. Je zbytečně silná a má na odpor spouště značný vliv. A taky bych mohl upravit úhly chodu mechanismu, to by asi bylo nejlepší, ale do toho se nechci pouštět na vzduchovce, která není moje. Taky by se mi mohlo stát, že bych musel ty součástky vyrábět celé znova.
Co jsem nastřílel uvidíte na online soutěži u Sidewindera.
Docela u toho foukal vítr, dokonce jsem musel občas počkat, když byl poryv opravdu silný. Rozptyl se dá i za těchto podmínek udržet v těch třech centimetrech. Ten výkon a dvojnásobná hmotnost diabolky má na střelbu venku v přírodě a na větší vzdálenost opravdu značně pozitivní vliv. Obzvlášť mě mrzí ten jeden úplně minutý terčík, moh jsem se vklínit i mezi větrovky.
No tak příště...
, co na to rikate, nebude lepsi?
