No, leštil to nahrubo nějakým extra jemným šmirglem namotaným na kotouč a dolešťoval to filcovým kotoučem s brusnou pastou vlastní výroby (on je v tomhle děsnej hračička, a nechce ty svoje "tajemnství šéfa kuchyně" nikomu prozrazovat, takže tohle bude na tobě

). Potom ještě nějak ladil spoušť, ale netuším jak, takže o tom bych se radši nerozepisoval (pravděpodobně leštil ozuby a laboroval s délkou pružin). Spíš jen tak pro forma leštil taky vnitřek pouzdra závěru a horní obvod těla závěru (spodní plochu závěru, která běhá po vodítku, samozřejmě dělal na zrcadlo). No a nakonec vymezil vůle tak, že si nastříhal takové podlouhlé kousky papíru, napustil je olejem a vkládal je pod vodítko závěru (teda mezi pouzdro závěru a vodítko). Vždycky to zespodu pořádně přitáhnul tím šroubem, aby si to sedlo, a pak to zkoušel. Laboroval s tím metodou pokus/ omyl tak dlouho, až s mu nakonec povedlo to vymezit tak, že to krásně běhalo, aniž to bylo moc natěsno.
Ten papír, to byly asi tři druhy obyčejných papírů různé tloušťky (měřeno mikrometrem

), ale základ tvořily papírky, které maďarská firma MFS používá jako balicí materiál (když otevřeš krabičku jejich nábojů 7,62x39, tak je tam 20 nábojů ve čtyřech vrstvách, a mezi ty vrstvy jsou vložené papírové čtverce z takového dost zvláštního nahnědlého savého papíru; nevím, co je na tom pravdy, ale prý jsou na tohle ideální). Já mám s nimi taky dobrou zkušenost- vypodložil jsem si jimi pažbičky na Margolině (ale fakt je, že na to by stačilo cokoli

). To je zhruba všechno, na co si vzpomenu. Jenom ještě zdůrazňuju, že to vypodložení musí být pokud možno rovnoměrné- tzn. kusy papíru co největší a všechny stejně velké, když uberu na jedné straně zásobníkové šachty, tak uberu i na druhé atd.
Jak říkám, práce jak na kostele, ale ten výsledek, to je něco.
Jo a vlastně ještě něco: dávej si pozor, ať neubereš moc materiálu, nedalo by se to pak "dohnat". Pokud jsem si všiml, tak můj přítel ladič měl zdaleka největší strach právě z tohohle.
Žádná zbraň není přesnější, než jí dovolí střelec.