Naboje s okrajovym zapalem
Moderátoři: Moderátoři, GunShop.cz
Já jsem tedy slyšel pouze o případu (neznám aktéra osobně, tudíž je to JPP), kdy kvůli nespokojenosti s kvalitou střeliva .22 LR dotyčný koupil nové nábojnice i s třaskavou složí a kompletoval je sám (střela+ prach).
Ale kapat doma třaskavou slož do vystřelených hylzen mi už přijde opravdu velký harakiri který nemá se střelbou nic společnýho, spíš mi to přijde jako když jsme jako děcka vyráběli petardy z šipky, ventilku, gumičky a naškrábaných hlaviček od sirek...
Ale kapat doma třaskavou slož do vystřelených hylzen mi už přijde opravdu velký harakiri který nemá se střelbou nic společnýho, spíš mi to přijde jako když jsme jako děcka vyráběli petardy z šipky, ventilku, gumičky a naškrábaných hlaviček od sirek...
Za totáče byla úplně jiná doba
Škodovka nebo Žigulík měli kolikrát větší cenu než dům.
A co sis nevyrobil jsi často neměl.
Daleko větší scifi mi přijde to, že znám člověka kterej za totáče postavil počítač. Žádné Atari nebo Didaktik, ale 8086ku. Komplet. Jediné co koupil byl zřejmě procesor.
Oproti tomu je ,,recyklace" nábojnic úplný prd.
Škodovka nebo Žigulík měli kolikrát větší cenu než dům.
A co sis nevyrobil jsi často neměl.
Daleko větší scifi mi přijde to, že znám člověka kterej za totáče postavil počítač. Žádné Atari nebo Didaktik, ale 8086ku. Komplet. Jediné co koupil byl zřejmě procesor.
Oproti tomu je ,,recyklace" nábojnic úplný prd.
epetr 2008: Přebíjení zmíněných nábojů Wanzel se dělalo přímo u vojenských útvarů. Nábojnice se vyčistila, na speciální kovadlince se vyrovnalo dno, do štěrbiny se vetřela zápalková slož a po jejím vysušení následovala normální laborace. Tedy žádné nahrazování, ale v podstatě manufakturní výroba. Po částečném rozprodeji pušek Wanzel do civilu došlo u některých k transformaci na středový zápal a tenhle náboj mi krucinál ve sbírce chybí.
Vyřčené slovo a vystřelenou kuli nevrátíš.
epetr2008 píše: . . . Daleko větší scifi mi přijde to, že znám člověka kterej za totáče postavil počítač. Žádné Atari nebo Didaktik, ale 8086ku. Komplet. Jediné co koupil byl zřejmě procesor.
Já znal takových lidí hned několik, patřilo to k profesní bravůře, s některými jsem studoval, většina na Intel8080 + rodina podpůrných švábů (ty jediné se daly volně koupit). Sám jsem do toho nešel, byl jsem docela vytížený, neměl jsem zbytečných pár tisíc hodin na jalovou píčovinu. Ale není to zase taková zhovadilost jako nosit jedině boty, které si sám ušiješ: stavbou podobně fungujících počítačů se sám dodnes částečně živím. Pravda, dnes už je to snadné.
________________________________
Ale přebíjení .22LR mne zajímá.
Nejde o šetření, jde o radost (bez ambic na praktičnost) - jako u střelby vůbec. Hilzny luhovat v C6001? Nebo je nacpat zpátky do plast. stojánku a strčit na pár cyklů do myčky na nádobí? Jakou použít k recyklaci tekutou třaskavou směs? Asi řidší hexamin-peroxyd, možná nejdřív uschlý a pak rozpuštěný v něčem těkavějším. Koupit se to asi nebude dát. Je tu nějaký praktik?
Přiznám se, že jediné co jsme kdy vyráběli z vystřelených hilzen .22LR byly recyklované poplašňáky (dávná doba před levnou čínskou pyrotechnikou, kdy nám jako nezletilým soudružka prodavačka náboje start6 odmítala prodat): díru do jedné hilzny rošířit kuželem důlčíku, pak do ní zalisovat druhou. Lisu nemaje, zpočátku jsme je do sebe mlátili kladivem. Pohled pro bohy. Chtělo to citlivou ruku, jemné rány a silné nervy. Nadívané byly samozřejmě nastrouhanými hlavičkami sirek, případně střelným prachem - když kamarád něco ukradl dědovi. Odpalovaly se prskavkou, přiloženou na kontakt. Případně vhozením do táborového ohně. Rána uspokojivá - silnější nežli od náboje do jatečního přístroje. Dnes si škrtací petardu Mega může opatřit každý trouba, ale nikdy z toho nebude mít tolik radosti - jako my tenkrát.
Taky jsme jako mládežníci do rozebrané (ještě nevystřelené) .22LR místo střelného prachu zkoušeli použít palivo z rozebraných modelářských raketových motůrků. Neptejte se proč, racionální důvod nebyl. Fungovalo, střílelo - slabě, ale šlo to. Jen docela často projektil uvízl vprostřed hlavně a bylo nutné jej z margoliny vystřelit řádnou .22LR s vytrhnutou střelou.
Polašňák Start6 nebo delší tenký nastřelovák s diabolou nalepenou kanagomem ani nezmiňuju, to je dodnes běžný folklór. A navíc to není skutečné přebíjení.