když dáš plnou komoru, nic se nestane a když tam toho dáš míň, tak ti to rostrhne flintu? to považuju za pěknou blbost... psal jsem o tom už dříve - 24. 2. v 11.03 pm
-zrovna u toho bezdýmého jsem četl ,že když je tam místo (u pušek) , tak dojde zážehem k vržení prachu proti střele a jeho rozbití na menší kusy, které hoří rychleji a vyvíjejí větší tlak... (samozřejmě když je prach u dna, když je nasypám na střele, tak to nemá vadit - flinta hlavní dolů)
Cerny prach
Moderátoři: Moderátoři, GunShop.cz
-
Návštěvník
Tak mě to nedalo a teď jsem se snažil to změřit pokud možno objektivně. U pistolky pioneer má ta komora 3 průměry. Měřeno od ústí: začíná průměrem 8, délka 15, pokračuje průměrem 5 délka 10 a poslední je průměr minimálně 3 při délce 8. Celkově to je opravdu na minimální dávku prachu kolem 1 cm3. Já ovšem nabíjím míň. Mám odměrku z nábojnice 7,65 a to je když pominu nestejný vnitřní průměr nábojnice, maximálně 0,75 cm3 volně nabraný prach, v odměrce se nepěchuje, zatímco v pistolce by se pěchovat měl. Takže v každém případě je tam volný prostor. Někdo namítne, že se pistole nabíjí víc, když jsem to zkoušel, tak to byly pecky jak hrom a kopalo to nevídaně. Takže ta moje dávka mě vyhovovala. Teď jde o to, jestli není škodlivá proto, že není dopěchovaná. Zatím pistolka vydržela, moc jsem toho nenastřílel, ale nejeví zvenku žádné vady. Vysvětluji si to tím, že ta dávka prachu je opravdu malá na to, aby ji poškodila i při vzniklém volném prostoru mezi střelou a prachem. Tak to zřejmě bude. A proč jsou tam ta osazení, to nevím. Třeba to znalci objasní. Rozhodně bych nechtěl, aby moje dotazy vyvolávaly nějaké vzájemné napadání účastníků webu. Já jsem elév a za každé rady v tomto ohledu jsem vděčný.
Jim: To co popisuješ, tedy odstupňování průměrů na zadku hlavně na 8mm, 5mm až 3 mm u pistole Pioneer je vlastně systém "patentního anglického dnového šroubu". Toto uspořádání patentoval anglický puškař Henry NOCK v roce 1787 a od té doby se tento systém široce upravoval a modifikoval.
Puškař Josef MANTON zkonstruoval podobný dnový šroub mnohem jednodušeji tím, že udělal "předkomoru " o menším průměru než byla ráž hlavňe, jednoduchého tvaru a spojil prachovou náplň zátravkou při samém dně předkomory. Zkoušky ukázaly, že Mantonův způsob provedení byl zrovna tak úspěšný ve zlepšení zápalu i hoření prachu jako Nockův, ale nechal se vyrobit jednodušeji. Tyto zlepšené dnové šrouby vešly ve známost jako "Anglické dnové šrouby". Anglické dnové šrouby byly na Pennsylvánských, Kentuckých nebo Tenneských puškách poměrně málo k vidění. Tyto pušky byly obvykle opatřeny obyčejným dnovým šroubem s jednoduchou zátravkou vyvrtanou na úrovni dna šroubu.
Malá spalovací komora urychluje hoření prachu, umožňuje dosáhnout vysoký tlak ve spalovací komoře a usnadňuje zapálení a hoření hlavní prachové dávky!!
Při pokusech které konal David Soouthall v roce 1997 "Anglická" puška ukázala zvýšení úsťové rychlosti o 40 - 120 stop/s. (12.2 - 36,6 m/sec.) v porovnání s Kentuckou puškou a při stejných prachových dávkách.(stejné 2 hlavně a stejné dávky prachu)
Při nabíjení byla anglická puška mnohem snadněji čistitelná než její tetička z Kentucky, protože se prachová dávka mnohem lépe spálila, takže zanášení zplodinami bylo malé. Obvykle se mohlo nabíjet 9x až 10x, než začalo být nabíjení obtížné. U kentačky za stejných podmínek to bylo tak 3x.
Josef MANTON dělal komoru o průměru 9 mm pro ráži .58 a .62 ". Pro ráži .40, .45 a .50" dělal komory o průměrech .28 až .32" (7-8 mm) a tyto malé průměry mohly přispět k ještě většímu zlepšení rychlosti než mohly ukázat moje testy. Díky malým rozdílům v úsťové rychlosti, prokázala anglická puška lepší přesnost, zejména na větší vzdálenost.
Tolik o svých pokusech David Soouthall.
Je jasné, že u pistole Pioneer se jedná o stejný princip pro vytvoření lepších podmínek hoření prachu pro terčovou střelbu. Pokud dáš menší množství prachu než je obsah komory, nestane se nic hrozného protože se jedná o malé množství prachu a silnostěnnou komoru, jen průběh hoření nemusí být ideální.
Puškař Josef MANTON zkonstruoval podobný dnový šroub mnohem jednodušeji tím, že udělal "předkomoru " o menším průměru než byla ráž hlavňe, jednoduchého tvaru a spojil prachovou náplň zátravkou při samém dně předkomory. Zkoušky ukázaly, že Mantonův způsob provedení byl zrovna tak úspěšný ve zlepšení zápalu i hoření prachu jako Nockův, ale nechal se vyrobit jednodušeji. Tyto zlepšené dnové šrouby vešly ve známost jako "Anglické dnové šrouby". Anglické dnové šrouby byly na Pennsylvánských, Kentuckých nebo Tenneských puškách poměrně málo k vidění. Tyto pušky byly obvykle opatřeny obyčejným dnovým šroubem s jednoduchou zátravkou vyvrtanou na úrovni dna šroubu.
Malá spalovací komora urychluje hoření prachu, umožňuje dosáhnout vysoký tlak ve spalovací komoře a usnadňuje zapálení a hoření hlavní prachové dávky!!
Při pokusech které konal David Soouthall v roce 1997 "Anglická" puška ukázala zvýšení úsťové rychlosti o 40 - 120 stop/s. (12.2 - 36,6 m/sec.) v porovnání s Kentuckou puškou a při stejných prachových dávkách.(stejné 2 hlavně a stejné dávky prachu)
Při nabíjení byla anglická puška mnohem snadněji čistitelná než její tetička z Kentucky, protože se prachová dávka mnohem lépe spálila, takže zanášení zplodinami bylo malé. Obvykle se mohlo nabíjet 9x až 10x, než začalo být nabíjení obtížné. U kentačky za stejných podmínek to bylo tak 3x.
Josef MANTON dělal komoru o průměru 9 mm pro ráži .58 a .62 ". Pro ráži .40, .45 a .50" dělal komory o průměrech .28 až .32" (7-8 mm) a tyto malé průměry mohly přispět k ještě většímu zlepšení rychlosti než mohly ukázat moje testy. Díky malým rozdílům v úsťové rychlosti, prokázala anglická puška lepší přesnost, zejména na větší vzdálenost.
Tolik o svých pokusech David Soouthall.
Je jasné, že u pistole Pioneer se jedná o stejný princip pro vytvoření lepších podmínek hoření prachu pro terčovou střelbu. Pokud dáš menší množství prachu než je obsah komory, nestane se nic hrozného protože se jedná o malé množství prachu a silnostěnnou komoru, jen průběh hoření nemusí být ideální.
Život je příliš krátký na to, abychom ho sdíleli s nějakou ošklivou zbraní.
John Taffin
John Taffin
-
Návštěvník
Díky moc za podrobné vysvětlení, teď jsem zase chytřejší a můžu být klidný. Tady se člověk dozví spoustu užitečných věcí. Jen jsem ještě nikde nezjistil, co obsahuje opičí moč, nebo slámovy chcánky. Doufám, že jsem to nepopletl. Autor se prý nechce s nikým o svůj patent dělit. Tak pokud to někdo ví a chce uvést, byl bych velmi zvědav.
-
vlčák
Při útoku se většinou k těm třem ranám ani nedostali 
, a pokud ano, třeba ve statickém obranném postavení, tak jim asi bylo upřímně fuk, že to tam jde ztuha- prostě to tam nějak naprasili a jelo se dál (podstatné bylo Indiána sestřelit, ne ho trefit přesně na komoru 
). U perkusních revolverů to bylo totéž- pokud to nebyl Remington, kde se dal vyměnit celý přednabitý válec, tak se počítalo s tím, že po šesté ráně je to bojové kladivo 
. Mimochodem, je mi záhadou, jak to tenkrát čistili, když i dneska je to docela problém (mám na mysli třeba nános olova v hlavni).
, a pokud ano, třeba ve statickém obranném postavení, tak jim asi bylo upřímně fuk, že to tam jde ztuha- prostě to tam nějak naprasili a jelo se dál (podstatné bylo Indiána sestřelit, ne ho trefit přesně na komoru ). U perkusních revolverů to bylo totéž- pokud to nebyl Remington, kde se dal vyměnit celý přednabitý válec, tak se počítalo s tím, že po šesté ráně je to bojové kladivo . Mimochodem, je mi záhadou, jak to tenkrát čistili, když i dneska je to docela problém (mám na mysli třeba nános olova v hlavni).Žádná zbraň není přesnější, než jí dovolí střelec.
-
dvigatěl
asi šlo hlavně o to, aby se nabilo co nejrychleji, proto šly kule do laufu volně a nějaký nános jim nevadil. Střely se roztáhly až při doražení na trn na dně nebo až při výstřelu.
U revolverů se špínou nebo trženou kapslí sekne mechanizmus a musí se mu pomoct rukou.
A určitě měli vojáci při sobě nějakou to štětku
U revolverů se špínou nebo trženou kapslí sekne mechanizmus a musí se mu pomoct rukou.
A určitě měli vojáci při sobě nějakou to štětku
Docela dobrým řešením je nabíjet na flastr, který má určitou elasticitu, takže se zas*ané hlavni částečně přizpůsobí a taky docela slušně "automaticky" čistí. Nevím ovšem, jestli to už tenkrát bylo zvykem (v Evropě se používal většinou maštěný papír, ovšem v USA možná ládovali natvrdo). Jinak ty expanzivní střely, co se nabijákem narazily na dnový trn, to pokud vím používaly mj. Lorenzky (?). Nevýhodou bylo, že to vyžadovalo speciální střelivo, ne všechny pušky byly na to uzpůsobené, bylo to na tehdejší dobu poměrně konstrukčně složité a neumožňovalo to střelbu kuliček a použití flastru (ovšem existoval i systém, u něhož se rozklepávaly naopak jenom kuličky- ten zase neumožňoval střelbu ogiválů ).
).Žádná zbraň není přesnější, než jí dovolí střelec.
Nějaké informace o nabíjení atd. vám tady předkládám, ať máte co číst. 
Postup při nabíjení křesací KENTACKÉ pušky.
(volný překlad z amer. originálu "The Kentucky Rifle" od Johna G.W.Dillina)
Charakteristika KENTACKÉ pušky: křesací puška s hlavní dlouhou 44" a
ráží kolem .45cal.,stříbrná muška tvaru plochého ostří, hledí se zářezem tvaru "V" bez možnosti nastavení, pažba z javoru s kovovou schránkou, váha pušky 8-9 liber.
Toto je postup nabíjení, jaký používali lovci a průzkumníci americké divočiny v dobách kdy došlo k bojům s indiány, nebo na lovu, když bylo nutné pušku rychle znovu nabít.
Předpokládejme, že puška je ve stavu těsně po výstřelu. Kohout je spuštěn, ocílka je odklopená a na pánvičce není žádný prach.
První procedura je vytření hlavně. "Červ", který je pevně obalen hrubým,tukem namaštěným provaznickým konopím, je vytažen z kovové schránky v pažbě, nebo z kožené lovecké brašny. Nabiják je vytažen ze své pozice pod hlavní a "červ" je zašroubován do tenčí části nabijáku. Botka pažby je poměrně značně odstrčena v levo a dopředu, levá ruka pevně uchopí ústí hlavně. Vytěrák držíme v pravé ruce, ale tak volně aby se mohl otáčet v drážkách při zasunování a vytahování. To opakujeme 2x až 3x. Pak je vytěrák vytažen a opřen o vhodný strom nebo je držen mezi koleny. Puška je nyní přitažena přímo k sobě a držena svisle levou rukou. Střelec nyní profoukne hlaveň aby vyčistil kanálek mezi hlavní a pánvičkou. Jestliže je kanálek volný, tak ví, že nebude muset použít čistící bodec. Ucpaný kanálek se musí prošťouchnout. Nyní botku pažby znovu odstrčíme do leva a pušku si přidržujete mezi tělem a levým předloktím asi jednu stopu pod ústím. Růžek na prach a lovecká brašna na pravé straně jsou posunuty pravou rukou kupředu. Levá ruka se chopí prachové odměrky, která je zavěšena na brašně nebo na prach. růžku. Pravou rukou uchopí růžek, zdvihne ho k ústům a zuby vytáhne špunt. Pak pravá ruka nasype prach do odměrky a růžek je uzavřen a odložen. Pravá ruka převezme odměrku a nasype do hlavně prach.
Nyní vyndáme z brašny flastr, buď plátěný nebo kožený a dáme ho na ústí, kde flastr pomocí prstů pravé ruky vystředíme a držíme ho na místě palcem levé ruky po tu dobu, než vyndáme kouli a dáme ji do středu flastru. Pak pravou rukou zdvihneme nabiják a ve svislém směru položíme jeho hlavu na kouli a zatlačíme kouli na prach. Nabiják vytáhneme a vytěrák odšroubujeme, ledaže očekáváme v příštích okamžicích další střelbu. V tom případě nabiják nerozebíráme, nečístíme ho a nezasunujeme jej na jeho místo pod hlaveň.
Puška byla nabita a nyní následuje "priming" - příprava křesacího zámku k odpalu.
Pušku položíme křížem přes levou ruku, ocílka je odklopena,kohout spuštěn nebo natažen na první (bezpečnostní) ozub. Jestliže nyní na pánvičce vidíme pár zrnek prachu, nemusíme zátravku pročišťovat bodcem a můžeme na pánvičku nasypat velmi jemný prach z malého růžku, který zabezpečí rychlý a jistý zážeh. Pak přiklopíme ocílku, natáhneme kohout, zdvihneme pušku, zamíříme a pálíme.
Předešlý popis nabíjení, může být považován za běžný standart, ale byly také výjimky. Někteří lovci a průkopníci měli předem připravené olověné koule v plochém kusu dřeva, ve kterém bylo 3 až 5 otvorů. Do nich se zasunuly kule s namaštěným flastrem. To umožnilo střelci podstatně zrychlit akci. Jiní lovci nabíjeli tak, že na ústí položili pruh namaštěného plátna, nasadili kouli,zamáčkli ji do hlavně asi 11mm hluboko krátkým koncem startéru. Pak jednou rukou plátno drželi a nadzvihovali a s ostrým nožem v druhé ruce plátno kolem ústí odřízli. Flastr byl dostatečně velký aby kouli obalil a zabránil poškození střely při nabíjení na prach.
Flastry mohou být kulaté, čtyřhranné, nebo je můžeme odřezávat na ústí. Čtvercové flastry nebyly používány často, ačkoliv výsledky s nimi byly dobré, pokud se takový flastr dobře vycentroval na ústí. Ovšem špatně vycentrované flastry,budou střely nepravidelně rozhazovat po terči, většinou k pravé straně.
Tento výše uvedený nabíjecí postup se může zdát pracný a pomalý, ale tehdy byl velmi dobře nacvičen každým lovcem, protože to byla nezbytnost důležitá pro obživu a přežití. Experti těch dnů dokázali opakovat nabíjení a výstřel ve 20 sekundách. Autor těchto řádků (kapitán John W.DILLIN) sám viděl celý proces opakovaného nabíjení, zamíření a výstřelu za pouhých 27 sekund.(někdy kolem roku1920)
Také se tvrdí ve starých pramenech, že za bojové situace tito střelci drželi své flastry v levé ruce mezi prsty a pár koulí si dali přímo do úst, aby zrychlili celou nabíjecí akci. Křesací kámen vydržel asi 50 výstřelů a stál v oněch časech kolem 2 centů. Dovážel se z Anglie.
Nakonec pár slov o střelbě do terčů.
Staří američané používali různé formy terčů k soutěžím a dálka střelby byla minimálně 20 yardů až po 100 yardů. Zřídka na vzdálenosti delší. Jako terče byly používány rozštípnuté špalky dřeva,kusy lepenky a oblíbený terč byl také připínáček na který se střílelo ze 20 yar. ze stoje (of hand - z ramene). Na tyto jednoduché terče se namalovala značka, většinou prostý kříž, nebo kruhy. Na dálku 40, 60, 75, a 100 yardů se střílelo vleže, buď s opřeným ústím, nebo vleže z loktů, podle předem domluvených pravidel. Zásahy se měřili "provázko-
vou metodou". Na kolíček o průměru střely se připevnil provázek. Kolíček se zasunul do otvoru po střele a délka provázku ke středu se změřila a sečetla. Obvykle se střílelo na 5 ran. Majitel nejkratší míry se stal vítězem. Oblíbená byla také střelba na živého krocana. Někdy byl krocan přivázán ke kůlu asi 200 yardů od střelce s tělem plně vystaveným střelám. Jindy byl pták jen v dálce 100 yardů, ale tělo bylo zakryto a chráněno. K zásahu byla vystavena jen hlava a krk.
Příležitostně se střílelo na jiný živý terč, což byla často veverka na stromě. Střílelo se samozřejmě ve stoje.
V pozdější době se ke známým střeleckým polohám přidala poloha vleže na zádech a nebo vleže na boku, kdy předpažbí nebo část pušky v blízkosti mušky se opírá o lýtko nebo o chodidla. Tuto polohu přinesli mezi obyvatelstvo zkušení zálesáci z hor, kde byli nuceni střílet dál než jen na 100yardů. Těmito polohami se střílelo na soutěžích v 19 stoleí např. na střelnici v Creedmoor, kde se mohlo střílet i vsedě.
Postup při nabíjení křesací KENTACKÉ pušky.
(volný překlad z amer. originálu "The Kentucky Rifle" od Johna G.W.Dillina)
Charakteristika KENTACKÉ pušky: křesací puška s hlavní dlouhou 44" a
ráží kolem .45cal.,stříbrná muška tvaru plochého ostří, hledí se zářezem tvaru "V" bez možnosti nastavení, pažba z javoru s kovovou schránkou, váha pušky 8-9 liber.
Toto je postup nabíjení, jaký používali lovci a průzkumníci americké divočiny v dobách kdy došlo k bojům s indiány, nebo na lovu, když bylo nutné pušku rychle znovu nabít.
Předpokládejme, že puška je ve stavu těsně po výstřelu. Kohout je spuštěn, ocílka je odklopená a na pánvičce není žádný prach.
První procedura je vytření hlavně. "Červ", který je pevně obalen hrubým,tukem namaštěným provaznickým konopím, je vytažen z kovové schránky v pažbě, nebo z kožené lovecké brašny. Nabiják je vytažen ze své pozice pod hlavní a "červ" je zašroubován do tenčí části nabijáku. Botka pažby je poměrně značně odstrčena v levo a dopředu, levá ruka pevně uchopí ústí hlavně. Vytěrák držíme v pravé ruce, ale tak volně aby se mohl otáčet v drážkách při zasunování a vytahování. To opakujeme 2x až 3x. Pak je vytěrák vytažen a opřen o vhodný strom nebo je držen mezi koleny. Puška je nyní přitažena přímo k sobě a držena svisle levou rukou. Střelec nyní profoukne hlaveň aby vyčistil kanálek mezi hlavní a pánvičkou. Jestliže je kanálek volný, tak ví, že nebude muset použít čistící bodec. Ucpaný kanálek se musí prošťouchnout. Nyní botku pažby znovu odstrčíme do leva a pušku si přidržujete mezi tělem a levým předloktím asi jednu stopu pod ústím. Růžek na prach a lovecká brašna na pravé straně jsou posunuty pravou rukou kupředu. Levá ruka se chopí prachové odměrky, která je zavěšena na brašně nebo na prach. růžku. Pravou rukou uchopí růžek, zdvihne ho k ústům a zuby vytáhne špunt. Pak pravá ruka nasype prach do odměrky a růžek je uzavřen a odložen. Pravá ruka převezme odměrku a nasype do hlavně prach.
Nyní vyndáme z brašny flastr, buď plátěný nebo kožený a dáme ho na ústí, kde flastr pomocí prstů pravé ruky vystředíme a držíme ho na místě palcem levé ruky po tu dobu, než vyndáme kouli a dáme ji do středu flastru. Pak pravou rukou zdvihneme nabiják a ve svislém směru položíme jeho hlavu na kouli a zatlačíme kouli na prach. Nabiják vytáhneme a vytěrák odšroubujeme, ledaže očekáváme v příštích okamžicích další střelbu. V tom případě nabiják nerozebíráme, nečístíme ho a nezasunujeme jej na jeho místo pod hlaveň.
Puška byla nabita a nyní následuje "priming" - příprava křesacího zámku k odpalu.
Pušku položíme křížem přes levou ruku, ocílka je odklopena,kohout spuštěn nebo natažen na první (bezpečnostní) ozub. Jestliže nyní na pánvičce vidíme pár zrnek prachu, nemusíme zátravku pročišťovat bodcem a můžeme na pánvičku nasypat velmi jemný prach z malého růžku, který zabezpečí rychlý a jistý zážeh. Pak přiklopíme ocílku, natáhneme kohout, zdvihneme pušku, zamíříme a pálíme.
Předešlý popis nabíjení, může být považován za běžný standart, ale byly také výjimky. Někteří lovci a průkopníci měli předem připravené olověné koule v plochém kusu dřeva, ve kterém bylo 3 až 5 otvorů. Do nich se zasunuly kule s namaštěným flastrem. To umožnilo střelci podstatně zrychlit akci. Jiní lovci nabíjeli tak, že na ústí položili pruh namaštěného plátna, nasadili kouli,zamáčkli ji do hlavně asi 11mm hluboko krátkým koncem startéru. Pak jednou rukou plátno drželi a nadzvihovali a s ostrým nožem v druhé ruce plátno kolem ústí odřízli. Flastr byl dostatečně velký aby kouli obalil a zabránil poškození střely při nabíjení na prach.
Flastry mohou být kulaté, čtyřhranné, nebo je můžeme odřezávat na ústí. Čtvercové flastry nebyly používány často, ačkoliv výsledky s nimi byly dobré, pokud se takový flastr dobře vycentroval na ústí. Ovšem špatně vycentrované flastry,budou střely nepravidelně rozhazovat po terči, většinou k pravé straně.
Tento výše uvedený nabíjecí postup se může zdát pracný a pomalý, ale tehdy byl velmi dobře nacvičen každým lovcem, protože to byla nezbytnost důležitá pro obživu a přežití. Experti těch dnů dokázali opakovat nabíjení a výstřel ve 20 sekundách. Autor těchto řádků (kapitán John W.DILLIN) sám viděl celý proces opakovaného nabíjení, zamíření a výstřelu za pouhých 27 sekund.(někdy kolem roku1920)
Také se tvrdí ve starých pramenech, že za bojové situace tito střelci drželi své flastry v levé ruce mezi prsty a pár koulí si dali přímo do úst, aby zrychlili celou nabíjecí akci. Křesací kámen vydržel asi 50 výstřelů a stál v oněch časech kolem 2 centů. Dovážel se z Anglie.
Nakonec pár slov o střelbě do terčů.
Staří američané používali různé formy terčů k soutěžím a dálka střelby byla minimálně 20 yardů až po 100 yardů. Zřídka na vzdálenosti delší. Jako terče byly používány rozštípnuté špalky dřeva,kusy lepenky a oblíbený terč byl také připínáček na který se střílelo ze 20 yar. ze stoje (of hand - z ramene). Na tyto jednoduché terče se namalovala značka, většinou prostý kříž, nebo kruhy. Na dálku 40, 60, 75, a 100 yardů se střílelo vleže, buď s opřeným ústím, nebo vleže z loktů, podle předem domluvených pravidel. Zásahy se měřili "provázko-
vou metodou". Na kolíček o průměru střely se připevnil provázek. Kolíček se zasunul do otvoru po střele a délka provázku ke středu se změřila a sečetla. Obvykle se střílelo na 5 ran. Majitel nejkratší míry se stal vítězem. Oblíbená byla také střelba na živého krocana. Někdy byl krocan přivázán ke kůlu asi 200 yardů od střelce s tělem plně vystaveným střelám. Jindy byl pták jen v dálce 100 yardů, ale tělo bylo zakryto a chráněno. K zásahu byla vystavena jen hlava a krk.
Příležitostně se střílelo na jiný živý terč, což byla často veverka na stromě. Střílelo se samozřejmě ve stoje.
V pozdější době se ke známým střeleckým polohám přidala poloha vleže na zádech a nebo vleže na boku, kdy předpažbí nebo část pušky v blízkosti mušky se opírá o lýtko nebo o chodidla. Tuto polohu přinesli mezi obyvatelstvo zkušení zálesáci z hor, kde byli nuceni střílet dál než jen na 100yardů. Těmito polohami se střílelo na soutěžích v 19 stoleí např. na střelnici v Creedmoor, kde se mohlo střílet i vsedě.
Život je příliš krátký na to, abychom ho sdíleli s nějakou ošklivou zbraní.
John Taffin
John Taffin
Dobrý den, či spíše večer, včera jsem se dočetl na jednom fóru o přípravku RAPINE MOULD PREP na vystříkávání kokil pro lití olověných střel kvůli dobré separaci. V zahraničí to stojí podle netu různě od 5,5 do asi 8 dolarů. To by docela šlo. Nevíte někdo, jestli to je už u nás?
Další dotaz by byl na naběračky olova pro lití do forem. Jak by měla taková naběračka ideálně vypadat? Ta moje, co jsem dělal se mi nezdá zrovna moc ideální.
Další dotaz by byl na naběračky olova pro lití do forem. Jak by měla taková naběračka ideálně vypadat? Ta moje, co jsem dělal se mi nezdá zrovna moc ideální.
Ahoj Jime,
Nevím jestli přípravek RAPINE MOULD PREP už tady někdo prodává, zatím jsem o tom neslyšel. Naběračku na lití olova je možné vidět na stránkách firmy LYMAN, ale bohužel nejsou vidět podrobnosti. Zítra udělám fotku a zkusím ji sem dát.
Až se otevře stránka, klepni nahoře na "Casting" a pak už naběračku najdeš.
http://www.lymanproducts.com/lymanproducts/index.htm
Nevím jestli přípravek RAPINE MOULD PREP už tady někdo prodává, zatím jsem o tom neslyšel. Naběračku na lití olova je možné vidět na stránkách firmy LYMAN, ale bohužel nejsou vidět podrobnosti. Zítra udělám fotku a zkusím ji sem dát.
Až se otevře stránka, klepni nahoře na "Casting" a pak už naběračku najdeš.
http://www.lymanproducts.com/lymanproducts/index.htm
Život je příliš krátký na to, abychom ho sdíleli s nějakou ošklivou zbraní.
John Taffin
John Taffin
