BB CO2 z airsoft

[vladan]

Kolegové, předpokládám, že všichni tuto pistolku znáte. Nenechte se však zmýlit, není to airsoft, ale plnohodnotná CO2 na ocelové kuličky s úsťovou rychlostí cca 130 - 140 m/s.
Kdo je však výrobcem? Hádejte .

P.S.
Omlovám se, ale neměl jsem v úmyslu založit nové téma. Chtěl jsem příspěvek vložit do "fotky vzduchoviek a CO2". Prosím admina, aby mou chybu napravil.
Tak jsem upravil název vlákna jak navrhl Pedro

[mikiki]

nějaký klon od Umarexu?
Ale móc se mi líbí.
Kde si sehnal a za kolik?

[cortes]

Parádní.Já chci taky.

[pedro gonzales]

Tak nás nenapínej a ukaž barvu, myslí že to zas taková chyba není žes založil vlákno když přidáš nějaké základní informace a změníš název, protože myslím že se tady tenhle kousek ještě neobjevil, tak hurá do nás
Vypadá vskutku zajímavě, ne první pohled jsem myslel že to je APP, ale pak jsem uviděl tu hlaveň a bombičky a hle, ono to bude asi něco jiného.

[vladan]

Trochu jsem vás mystifikoval. Výrobcem je STTi z Taiwanu a já. STTi vyrábí airsoft plynovky a během posledních dvou let fantasticky zkvalitnil výrobu co se týká vzhledu výrobků a použitého materiálu. Já kdysi na netu hledal výrobce P.08 parabellum v provedení CO2 vzduchovky. Nenašel jsem. Nikdo to nevyrábí. Jen kdysi v 50 letech byly nějaké pokusy s jednorannými na pružinu. Divil jsem se proč. Vždyť P.08 je legenda. Pak jsem narazil na zmíněnou plynovku. Špičkové provedení k nerozeznání od originálu vyrobené z vysoce kvalitní zinko-hliníkové slitiny. Dokonce ovládání, konstrukce a skládání z dílů sborka-rozborka stejné jako u originálu. Napadlo mne, že by se do toho nádherného obalu dala vestavět regulérní vzduchovka na CO2. Koupil jsem kus v provedení se středně dlouhou hlavní za 3 500,-Kč. Vystřelil jsem pár plastových kuliček (bída) a ihned to rozebral. Pak jsem dlouhé hodiny přemýšlel, jek to překonstruovat. Zároveň jsem pochopil, proč nikdo nevyrábí P.08 jako vzduchovku CO2. Příliš komplikované. Hlaveň je umístěna až úplně nahoře a v těle zoufale málo místa na kvalitní mechanizmus a bombičku. Měl jsem Daisy Powerline 1200 na bb s udávanou úsťovou rychlostí 128m/s. Úžasně jednoduchá, spolehlivá konstrukce přepouštěcího mechanizmu i zásobování nábojové komory ocelovými kuličkami. Mizerné provedení. Navíc docela slušně střílí vzhledem k dost nepřesné výrobě dílů. To mne inspirovalo, když jsem předtím zavrhl X konstrukčních řešení. Pokud budete mít zájem, mohu pokračovat příště.

[pedro gonzales]

to víš že zájem je, tak trochu sem to tušil že to byla airsoftka, našel jsem uplně stejnou v nějakých videích na youtubu a měli i stejné zásobníky jak koukám, akorát od jiného výrobce., tak povídej dál, zajímá mě jak si tam napasoval tu bombičku co2

[mikiki]

jasně, čekám další info
- šla by někdy někde vidět v reálu (na srazech atd.)?

[vladan]

Nejdřív jsem si stanovil cíl. Pistole musí vypadat jako originál. Musí být stejně rozebíratelná (alespoň hlavní díly). Musí mít stejné ovládání (natahování pomocí kloubového mechanizmu nahoře), funkční pojistku. Vzduchovka musí dobře a střílet se slušnou razancí a dobrou přesností přesto, že nebudou použity diabolky. Mám k dispozici malý soustruh a modelářskou frézku. Bez toho by to nešlo. Konstruoval jsem z hlavy bez výkresů, protože by mě to neúměrně zdržovalo. Postavit něco od 0 je několikanásobně jednodušší, než do hotového obalu vestavět funkční „střeva“. Na zásahy do hotových dílů od STTi jsem měl vždy jen jeden pokus. Pokud bych to „zmršil“, mohl jsem kupovat další kousek za 3 500,-. Takže spoustu času zabralo rozmýšlení jak to „udělat“.
Zásobník nebylo možné použít, na jeho místo se s potížemi musela vejít bombička. Vzhledem použitému způsobu nabíjení nebylo možné vytvořit poloautomat, ale po každé ráně je nutné natáhnout závěr. S tím jsem se smířil.

[vladan]

Ke konstrukci nabíjení a přepouštěcí komory jsem použil princip z Daisy. Hlaveň klouže v bronzových ložiscích (tedy u mne, Daisy má plastová). Když se natahuje závěr, posunuje se hlaveň dopředu a v určitém bodě do hlavně spadne ocelová kulička otvorem vyvrtaným shora do hlavně. Při zpětném chodu závěru se hlaveň zasune do pouzdra tak, aby byl nabíjecí otvor zakryt a při výstřelu tudy neunikal plyn. Náboj v hlavni je zajištěn proti vypadnutí. Zároveň je natažena bicí pružina. Při stisknutí spouště je hlaveň pomocí bicí pružiny vržena dozadu asi o 19 mm. Na vnitřní straně hlavně je něco jako úderník, který při zpětném chodu narazí do ocelové kuličky zavírající přes teflonové těsnění vstup do přepouštěcí komory s nabitou zásobou CO2 pro jeden výstřel. Komora se otevře a plyn vyrazí náboj. Dojde k výstřelu. Komora se zavře (je tam pružinka) a opět naplní plynem. Stačí natáhnout a tím zasunout náboj a střílí se znovu. Je to jednoduché a taky to tak vypadá. Musí se však velmi pečlivě spočítat síla pružin, vzít v úvahu tlak v komoře, správně vyladit koncové body jednotlivých úvratí atd. No a pak to taky vyrobit. Celý vnitřní mechanizmus jsem vyrobil z bronzu. Je tvrdý, klouže, dá se leštit a na přesné opracování stačí soustruh a frézka. Nemusí se brousit jako ocel. Mechanizmus spouště, natahování závěru a pojistky nebudu popisovat. To byl dost velký oříšek. Bombičku jsem umístil do pažby, kde jsem musel odfrézovat spoustu přepážek a vestavět tam napouštěcí mechanizmus. Na přiložených obrázcích je toho dost vidět.
Příště způsob nabíjení, zásobníky a jejich plnění, hlaveň a mířidla.

[Smazaný uživatel 93]

Blázen a cvok... Ale úžasnej... To jsem ještě neviděl, a už jsem toho viděl dost.

[Radyx]

Dobrá práce, opravdu paráda!

[Andre Doktor]

Génius! Opravdu libová práce.

[vladan]

Největší problém byl, kam umístit zásobu nábojů. Daisy má nad hlavní dost prostoru, aby tam byla umístěna komora se zásobou broků. Padají do hlavně vlastní hmotností. U P.08 nic takového není. Měl jsem nad hlavní k dispozici prostor pro zásobník vysoký 5 mm, široký 5 mm a dluhý 55 mm s tím, že ale uvnitř závěru odfrézuji co se dá. BB ocelové kuličky mají průměr 4,5 mm. Zbývá 0,5 mm na obal zásobníku. Z čeho udělat zásobník? Nakonec jsem na to přišel. Rozebral jsem teleskopickou anténu za pár korun a z dílu, který má vnější průměr 5 mm jsem zásobník vyrobil. Síla stěny je 0,15 mm a tak mi zbyl prostor uvnitř trubičky 0,2 mm, aby se kulička v zásobníku volně pohybovala. Trubku jsem zkrátil na 55 mm a uprostřed vyfrézoval otvor pro vypadávání kuliček směrem dílů do hlavně ze zásobníku. Jeden konec jsem opatřil pojistkou proti vypadnutí kuličky ze zadního otvoru a dopředu jsem umístil západku pro spolehlivé uložení zásobníku pod závěr. Do zásobníku se vejde 11 broků. Docela fajn. 1 nástřelná a deset ostrých ran na jedno nabití.

[vladan]

Zasouvání zásobníku pod závěr byl ale problém. Broky se občas vysypávaly otvorem, kterým mají padat do nábojové komory dříve, než se mi podařilo zásobník vložit. Zásobník musí být vložen se středovým otvorem směrem dolů. Ale poradil jsem si. Výhoda ocelových broků – jsou magnetické. Vyrobil jsem speciální držáček s magnetem, pomocí něhož se zásobník naprosto bez problémů zasouvá. Hlaveň jsem vysoustružil ze staré, již opotřebované vzduchovky. Má vývrt a to jsem potřeboval pro přesnější střelbu. Mušku nelze u originálu ani u repliky P.08 nastavovat. Lze pouze nastavit hledí výškově. Musel jsem tedy vyrobit mušku, která je jemně stavitelná jak na výšku, tak i do stran. Hledí i mušku jsem opatřil světlovanými vlákny, protože blbě vidím a ostřit na cíl a na mířidla zároveň je již potíž. Muška a také v zadní části nad pažbou výstupek (součást natahování závěru) neodpovídá vzhledově originálu, ostatní ano.
Příště – originální rychlo-nabíjení zásobníků pro mou P.08.

[Warthog]

Neskutečný hračička a opravdu nádherná práce!