Napsal: 21 lis 2008 21:53
Vyjádření MVCR:
Otázka: Do jaké míry jsem povinen respektovat značení zakazující vstup do bank se střelnou zbraní. Když jdu do banky ukládat tržbu, je logické, že chci byt ozbrojen. Druhý dotaz z podobného soudku se týká návštěv soudů, na pozvánce k soudu za účelem svědectví je uveden zákaz vstupu se střelnou zbraní, není soud povinen zabezpečit dočasnou úschovu zbraně? Proč mam být jako občan trestán za to, že jdu konat občanskou povinnost proti kriminálníkovi jehož rodina se mi může mstít hned jak opustím budovu soudu...
Zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje oprávnění držitelů zbrojních průkazů v ustanovení § 28. Držitelé zbrojních průkazů jsou podle jednotlivých skupin zbrojního průkazu oprávněni nabývat do vlastnictví, držet a nosit zbraň kategorie A, B nebo C.
Oprávnění k držení nebo nošení zbraně však nelze chápat jako absolutní právo k držení nebo nošení zbraní. Samotný zákon o zbraních již v pojmu držení zbraně uvedený v § 2 odst. 2 bod 1 hovoří o souhlasu vlastníka nebo nájemce uvedených prostor nebo nemovitostí. V ustanovení § 60 pak upravuje držení a nošení zbraní při zvláštních příležitostech. Některé další právní předpisy (např. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) upravují vstup do některých budov, dopravních prostředků nebo na shromáždění se zbraní. Z bezpečnostních důvodů může být omezeno nebo zakázáno držení nebo nošení zbraní v některých budovách, které jsou v majetku státu, krajů nebo obcí např. provozním řádem. V budovách nebo provozních prostorách, které jsou v soukromém vlastnictví pak může omezit nebo zakázat vlastních nemovitosti nebo provozního prostoru. Omezení držení nebo nošení zbraní v některých budovách nebo provozních prostorách může být založeno na soukromoprávních vztazích, které jsou upraveny především občanským zákoníkem. Pokud tedy vlastník nebo nájemce budovy nebo provozních prostor zcela jasně pro držitele střelné zbraně omezí nebo zakáže vstup se střelnou zbraní do budovy nebo provozních prostor nebo střelnou zbraní, je třeba toto omezení nebo zákaz brát jako formu občanskoprávních vztahů.
Uložení zbraní při vchodu do budovy nebo prostor, kde je zakázán vstup se zbraní by mohl být řešen např. ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 zákona o zbraních, které umožňuje zabezpečit zbraně kategorie B nebo C v počtu do 2 kusů nebo střelivo v počtu do 500 nábojů vhodně proti zneužití, ztrátě a odcizení. Zákon o zbraních však již neurčuje technická zařízení, která musí být k zabezpečování tohoto počtu zbraní nebo střeliva užita, ani míru jejich odolnosti. Tyto zbraně musí být pouze vhodně zabezpečeny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Zákon o zbraních již blíže nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „vhodně zabezpečit“. Vzhledem k tomu, že zbraně a střelivo musí být zabezpečeny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení, měly by být uloženy tak, aby s nimi nemohla manipulovat, ani k nim neměla přístup, neoprávněná osoba a to včetně členů domácnosti držitele těchto zbraní. I přesto, že zákon o zbraních nestanoví v případě zabezpečení tohoto počtu zbraní a střeliva, jaké „překážky“ mají bránit přístupu ke zbrani, ani jaká síla musí být použita k jejich překonání, je třeba zabezpečení provádět s přihlédnutím k daným podmínkám v konkrétním případě v nejvhodnější možné míře zabezpečení. Před vstupem do prostoru, kde je zakázáno držení a nošení zbraně by např. mohly být umístěny vhodné úschovné objekty, do nichž by držitel zbraně zbraň uložil před vstupem.
Otázka: Do jaké míry jsem povinen respektovat značení zakazující vstup do bank se střelnou zbraní. Když jdu do banky ukládat tržbu, je logické, že chci byt ozbrojen. Druhý dotaz z podobného soudku se týká návštěv soudů, na pozvánce k soudu za účelem svědectví je uveden zákaz vstupu se střelnou zbraní, není soud povinen zabezpečit dočasnou úschovu zbraně? Proč mam být jako občan trestán za to, že jdu konat občanskou povinnost proti kriminálníkovi jehož rodina se mi může mstít hned jak opustím budovu soudu...
Zákon č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje oprávnění držitelů zbrojních průkazů v ustanovení § 28. Držitelé zbrojních průkazů jsou podle jednotlivých skupin zbrojního průkazu oprávněni nabývat do vlastnictví, držet a nosit zbraň kategorie A, B nebo C.
Oprávnění k držení nebo nošení zbraně však nelze chápat jako absolutní právo k držení nebo nošení zbraní. Samotný zákon o zbraních již v pojmu držení zbraně uvedený v § 2 odst. 2 bod 1 hovoří o souhlasu vlastníka nebo nájemce uvedených prostor nebo nemovitostí. V ustanovení § 60 pak upravuje držení a nošení zbraní při zvláštních příležitostech. Některé další právní předpisy (např. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím) upravují vstup do některých budov, dopravních prostředků nebo na shromáždění se zbraní. Z bezpečnostních důvodů může být omezeno nebo zakázáno držení nebo nošení zbraní v některých budovách, které jsou v majetku státu, krajů nebo obcí např. provozním řádem. V budovách nebo provozních prostorách, které jsou v soukromém vlastnictví pak může omezit nebo zakázat vlastních nemovitosti nebo provozního prostoru. Omezení držení nebo nošení zbraní v některých budovách nebo provozních prostorách může být založeno na soukromoprávních vztazích, které jsou upraveny především občanským zákoníkem. Pokud tedy vlastník nebo nájemce budovy nebo provozních prostor zcela jasně pro držitele střelné zbraně omezí nebo zakáže vstup se střelnou zbraní do budovy nebo provozních prostor nebo střelnou zbraní, je třeba toto omezení nebo zákaz brát jako formu občanskoprávních vztahů.
Uložení zbraní při vchodu do budovy nebo prostor, kde je zakázán vstup se zbraní by mohl být řešen např. ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 zákona o zbraních, které umožňuje zabezpečit zbraně kategorie B nebo C v počtu do 2 kusů nebo střelivo v počtu do 500 nábojů vhodně proti zneužití, ztrátě a odcizení. Zákon o zbraních však již neurčuje technická zařízení, která musí být k zabezpečování tohoto počtu zbraní nebo střeliva užita, ani míru jejich odolnosti. Tyto zbraně musí být pouze vhodně zabezpečeny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Zákon o zbraních již blíže nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „vhodně zabezpečit“. Vzhledem k tomu, že zbraně a střelivo musí být zabezpečeny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení, měly by být uloženy tak, aby s nimi nemohla manipulovat, ani k nim neměla přístup, neoprávněná osoba a to včetně členů domácnosti držitele těchto zbraní. I přesto, že zákon o zbraních nestanoví v případě zabezpečení tohoto počtu zbraní a střeliva, jaké „překážky“ mají bránit přístupu ke zbrani, ani jaká síla musí být použita k jejich překonání, je třeba zabezpečení provádět s přihlédnutím k daným podmínkám v konkrétním případě v nejvhodnější možné míře zabezpečení. Před vstupem do prostoru, kde je zakázáno držení a nošení zbraně by např. mohly být umístěny vhodné úschovné objekty, do nichž by držitel zbraně zbraň uložil před vstupem.