Pro Sagitarius: Františku, já tě naprosto chápu, ať si ostatní myslí, co chtějí. Když byly dány perkusní revolvery na zbrojní průkaz, dobrá, má to určitou logiku. Jaký je rozdíl mezi perkusním Remingtonem a 357Magnum. (viz "Krása výstřelu z předovky" Ale perkusní a křesadlové kulovnice dát na zbrojní průkaz, to je něco jiného. Má to něco společného s vnitřním stavem. Asi bych to popsal jako nějaký druh lásky. Dá velikou práci zvládnout předovku. Člověk se s ní pere. Asi jako když se kluk zamiluje do ženy. Ta nemá nějak v úmyslu něco si začít, ale dělá jí dobře jeho vášeň, snažení, trápení. Tak ho jednou pustí k sobě, pak dvakrát ne, pak se naoko rozejde, a zase přijme. A najednou celý vztah praskne, už to není soukromá a intimní záležitost, ale veřejná, evidovaná. A klukovi se celá věc zhnusí. Já jsem osm let neustále přemýšlel, jak udělat to, nebo ono. Spousty knih. A najednou konec, z hodiny na hodinu. Přestalo mě to zajímat. Vytáhl jsem trafopájku, hromadu plošných desek a tupě vyndával součástky, které vůbec nepotřebuju. Proto bych se Františku přimlouval, jestli by nebylo možné Tvé stránky očesat o soukromé stati a zbytek nechat k dispozici k čerpání začínajícím předovkářům na trvalo. Myslím, že budou pořád, minimálně dva, tři roky bez zbrojáku. A pak si pořídí zbrojní průkaz a koupí si nějakého Pedersoliho. Jen už nebudou nadšenci, kteří by dělali pažbu z ořechu, jasanu, meruňky nebo mahagonu. Ale Tvé stránky a informace pomohou začínajícím, aby se nezastřelili. Jsou skvěle zpracované, hodnotné, přehledné
|