Příspěvek
od nespavec » 21 lis 2005 19:46
Můj otec byl zbrojíř,takže jsem existenci zbraní od malička vnímal jako něco,čím se táta zabývá v práci,ale nikdy jsem jako děcko nedostal kompletní zbraň do ruky.Když už,tak to byl nějaký díl,který jsem si směl prohlédnout.Děda mi vyráběl nějaké ty pistolky na gumičky,prak,ale otec mi vysvětlil,že nesmím ničím ani naznačit míření na člověka,to by mě pěkně seřezal.Střílet jsem směl jen na dvoře do krabiček a plechovek postavených u zdi domu,aby nikoho ani nenapadlo tvrdit,že jeho kluk někde jinde blbne s něčím,co střílí.Tehdy byly spousty filmů z druhé světové války,kde se střílelo ostošest,takže jsem pak už chtěl taky aspoň dědovu flintu půjčit do ruky.Až budeš umět stáhnout králíka!Takže jsem se s dědou naučil stahovat a kuchat králíky a semtam zajíce,a pak mi to dovolili.Sestru zase maminka s babičkou odmalička učily vařit a šít.Přesně jsem věděl,že zbraně usmrcují živé tvory a zároveň mě ani nenapadlo hrát si na střílení proti lidem.Když byla v televizi vidět nějaká zbraň,otec mi jí ukázal v knížce,vysvětlil jak funguje,řekl kdo mu jí kdy přinesl opravit,zkrátka mě o nich učil.Vycházel časopis Střelecká revue,taky výborný zdroj vědomostí.Později jsem měl i vzduchovku,ale ta byla za odměnu,že chodím do hudebky.Učil jsem se hrát na trubku.Kdybych se neučil dobře ve škole,vzduchovka by zůstala zamčená.
Vždycky jsem byli vedení,že spravedlivý člověk se jen brání,ale nikdy neútočí.A když si někdo začne,musí být potrestán,aby nikomu dalšímu neublížil.Nikdy mě ale třeba při konfliktu s některým spolužákem ve škole nenapadlo uvažovat o zbrani.To se vyřizovalo ručně.Sice jsme se někdy pěkně řezali,ale nevzpomínám si,že by tehdy někdo někomu vyhrožoval kudlou.Dneska je to u dětí skoro normální.
Aby bylo jasno,nemám iluze,že za komoušů tu byla idyla.Běžný život je vždycky kompromis mezi bezpečím a svobodou.Čím víc jednoho,tím míň druhého.Rodinu z matčiny strany zlikvidovali jako sedláky právě komouši z kolchozu.
Když jsem po revoluci viděl,jací gauneři(od estébáků po vyložené kriminálníky) si hned pořídili pistoli,taky bylo pár vražd amnestovanými vězni,kteří se všude potloukali a celé to tu postupně nějak zdivočelo,začal jsem o ní taky uvažovat.Jinak jsem o ní přemýšlel spíš jako o nové možnosti,protože dřív to bylo nemyslitelné.Takže na začátku byla důvodem osobní ochrana.Trénink na střelnici s CZ75,nějaká teorie o taktice,předcházení nebezpečným situacím.Naštěstí jsme se do žádného vážného nebezpečí já ani rodina nedostali,ale párkrát už jsem byl rád,že ji mám u sebe(o psech jsem psal jinde).Není to už ta pětasedma,píšu obecně o krátké palné zbrani.
Teď je to pro mě spíš koníček,jedna z mých zálib,náplň volného času.Baví mě přesná střelba krátkou zbraní na větší vzdálenost.Lovení zvířat mě neláká.