Pan Jiří Schwarz z Blížejova by se nad sebou měl zamyslet a té strašlivé zbraně se zbavit
Fakt je, že v český kriminalistice je popsán případ, kdy došlo k úplnýmu průstřelu hlavy dítěte vzduchovkou vz. 47 (dítě vběhlo do rány). Na opačný straně je třeba popsána událost, kdy chlap chtěl spáchat sebevraždu pistolí ráže 6,35 mm Browning a střelil se 6x do hlavy (do spánku, do čela, do oka) a když na sebevraha kvůli kraválu vlítl jeho bratr, viděl, jak nabíjí druhý zásobník... Občas k takovýmu zvláštnímu, atypickýmu případu dojde, většinou je to souhra různých okolností.
Jinak pistole Tau 6 a Tau 7 se za komoušů daly koupit volně (teda ne vždycky, jenom občas), ale stály kolem 3 tis., což bylo na tehdejší dobu hodně peněz. Výrobce Aeron Brno byl Svazarmovskej podnik, proto se Tau dělaly pro Svazarm. Hodně jich šlo i do zahraničí, především do západního Německa. Na maloobchodní trh se většinou dostaly když něco zbylo nebo se vrátila zásilka. Hlavně pistolí Tau se vyráběly ze starejch vzduchovek vz. 47, vždycky jednou za čas dorazila zásilka hlavní ze vz. 47, který se nařezaly na délku kolem 30 cm, upnuly do stolice a zkoušely střelbou. Musely mít odpovídající rozptyl a když ne, tak se vyřadily. Občas se zaměstnanci mezi sebou domluvili a nějakou Tauku udělali bokem a za tisícovku prodali. Problém byl s tělem zbraně, ty se hlídaly a byly výrobně náročný, to už muselo jít stylem uděláme jich řekněme pět navíc a jedno bude pro Pepu, druhý pro Frantu, třetí pro Vlastu… S hlavněma problém nebyl, použily se z vyřazenejch, který třeba jenom o zlomek neodpovídaly předepsanýmu rozptylu. U dalších dílů to bylo jedno, vyráběly se v tisícovejch sériích a vždycky je nějaká zmetkovost... Nejčastější reklamace byla „nejde mi propíchnout bombička“, protože ji spousta umělců dala obráceně a trn šroubovala do kovovýho dna bombičky (některejm se dokonce podařilo dno bombičky propíchnout).